Protože máme co činit s památkami staršími než běžná staročeská literatura, s památkami, jež jsou v některých směrech -- např. ve tvoření OJ -- nadmíru archaické, musíme očekávat, že se potkáme s mnoha výrazy převzatými přímo z praindoevropštiny; se základy, jež jsou obsaženy ve slovesech i ve jménech a jež je tudíž možno zvát ,,kořennými''; a s komponenty, jež je obtížno dále rozkládat. Přitom je nutno se aspoň letmo zmínit o t.zv. larynginální theorii. Jak známo, pomáhají nám semitské jazyky a také hetitština sestoupit až k samotným základům praindoevropštiny: laryngála -- zvláštní polozvuk, označovaný též jako ležaté ,,e'', t.j. ,,šwa'' (vypůjčeno z hebrejštiny) mohla předcházet před ,,e'' jako nejstarší samohláskou a tvořit tak mladší ,,e'' (bylo-li předsunuto ,,šwa'' primum), ,,a'' po šwa secundum a ,,o'' po šwa tertium. Jestliže se pak ,,šwa'' posunulo za tyto samohlásky, vznikaly vokály téže kvality, ale jiné kvantity, totiž dlouhé. Pro úsporu času a místa pomíjíme roli, kterou zde sehrál přízvuk. Útvary, jež tu vznikaly, byly po rozšíření souhláskou vpředu nebo vzadu nejčastěji trojhláskové a ty se opět rozrůstaly připojováním dalších ,,prehistorických'' afixů . Tak třeba bylo ,,šwa primum + e + d'' = ed, k tomu pak přesunuto ,,s'', takže vzniklo známé ,,sedeo, kathémai, seděti''. Naše ,,spáti'' se zdá jednoduché, ale předcházela mu delší vývojová cesta: k základu ,,swe-'' se připojilo ,,p'', jak dokazuje řecké ,,heudó'', které tento prehistorický sufix dosud nemá. Ke kořeni ,,pel'' se připojilo postupně ,,k'' a vzniklo ,,plekó'', později ještě ,,t'' - plecto, t.j. slovanské a české ,,pleto'', pletu atd. Jednou z prvních lingvistických prací je tu E. Benevistův spis ,,Origines de la formation des nomes en indoeuropéen'', Paříž 1935 (ruský překlad 1955), str. zejména 178 nn. Ve svých následujících výkladech jsme považovali za nutné přidržovat se -- proti starším etymologickým pracím -- těchto vývodů (spolu s Perssonem, jenž je ovšem starší, Otkupščikovem, naším Ondruš em a dalšími), protože takto nejlépe dospíváme ke kontinuitě praslovanštiny s praindoevropštinou, odstraňujeme aspoň některé ,,bludné balvany'' vznikající nedosti zřetelným začleněním slovanských kořenů a kmenů do celkového systému a tím vším arci též odůvodňujeme výskyt a frekvenci některých slov z RZK, slov, jež bývala často označována za sporná, ne-li nemožná. Uznáváme však, že je tu ještě mnoho pochybného a nejasného. Jsme připraveni též na námitku, že žánr RZK si vynucuje chudobu nebo spíše menší počet afixů sám sebou.
Slova, jež lze v RZ je stěží dále rozkládat, jsou tato: ot, voj, voda, nebe, hora, popel (tvořen zároveň intensivní reduplikací), posel, Sutoslav , Ratibor, buria, Mža, meč, bog, nový, nález, tichý, slovo, tur, žena, gore. V tomto výčtu i v dalších nepřihlížíme k ,,afixům'' , jež určují deklinace.
Totéž v RK: Bóh, Boleslav (a další OJ tohoto typu), doba, had, háj, hlahol (též reduplik.), hod, Hospodin (gostispotis), chod, Jarmir, jun, kolo, kopie, krev, kuropěnie, led, lepý, les, líce (změny plynoucí z palatalisace necháváme stranou), lisí, lom, malý, masožravý, máti (je však i řecké ,,má'' v Aisch.), meč, milý, nebe, němý, noc, noha, nový, oko, oř, pahuba, pára, paroh, paže, pes, póla, pol, pomoc, posel, pótka, potok, potvora, prapor (reduplik.), přiekop, přieval, próvod, prs, ráz, roh, rozkos, sbor, sbožie, sěč, sláva, Slavoj , slovo, slúp, snieh, tělo, tma, súsěd, kot, túl, tur, tuří, úval, úže, vaz, večer, velí, velelútý, vid, Vlaslav (?) vzchod, záhuba, záchod , Sbyhoň , zed, vojevoda , zlý, zora , žel, žena, Střebor , Lumír, Kruvoj, a snad ještě další. K nejstarší zásobě a tudíž ke ,,vděčnému'' poli námitek patří ovšem zejména ,,chod, vid, kot, prapor, hlahol'' a prehistorické slovesné základy k OJ ,,Lumír, Střebor , Lubor, Kruvoj''.
Výrazy v MV, které se dají jen stěží a s nejistotou dále rozkládat, jsou zejména: Bělbóh, bezeslavie, blahodobie, blahoslovie, brvi , bóh, bóže, kozie brada, čaroději, drkolé, hlahol, chyže, jho, jun, kadeř, kep, kolo, kóň, kony, kopie, kory, koty, kroky, Radihost, kry (krev), kúdel, kúkol, kuropěnie, kuřie noha, led, lék, lis, lom, med, měď, mech, meze, milosrdie, mol (opilec), mor, moře, náchod, nález, nápor, nebe, něha, nehoda, neposeda, neti, nevhodie, nevod, nora, obec, oboz, obraz, okap, okop, opoka, ovád, ožeh, páv, pazdeřie, peň, pero, pícě, podvali, podvod, pohoda, pomeč, ponebie (v RK podnebesie), pótka, potopa, potupa, přě, přěnos, přietvora, příslovie, přieval, prvospě, rak, raky, řasa, rozkol, skora (kůže), skot, skula, sluka, snieh, sova, špína (?), srp, set, Sytivrah, Stvor, súpeř, svor, tis, tma, tur, úkol, únor, úp (?), úval, váha, uded, věhlas , ves, vesmír, věžě, vlkodlak, vloha, vodovod, vojevoda , výkal, výr, záchod , zákon, závora, zběh, zeř, žalé, žas, žely (želva). V MV je počet těchto slov značný, ale proti RK je jich mnoho opatřeno prefixy.
Celkem se již zde jeví všude zákonitost, která nás bude provázet celým tímto oddílem: proti jiným stč. památkám, nemluvě o nové češtině, nacházíme minimum sufixů nebo afixů zdvojených a nevelký počet složených.
V některých případech můžeme rozkládat tyto archaické základy poměrně bezpečně, i když docházíme k překvapivým výsledkům. Tak např. base ,,er, ere, eri, eru'' dala vznik slovům zdánlivě velmi různorodým, ale přece patřícím do jedné rodiny: základem je pohyb. Etymologové pak spojují tyto výrazy: rosa, ryskati, řítiti se, rychlý, rušiti, možná i oř, orel; řinouti, řeka, řiť aj. Takový ,,universální'' kořen je i ,,der'', k němuž se řadí m.j. ,,drásati, dráp, drak, dřevo, dřiezha'' a mnoho jiných.
Zajímavé jsou řady (Ž. Ž. Varbot, Slawische Wortstudien, Bauzen 1975, str. 148) typu ,,kapnouti'', kde by byl kořen ,,kap'' starší a k němuž by se připojil ,,infix'' ,,no''. Později se ,,p'' vymítilo a vzniklo nové sloveso ,,kanóti'' tedy ,,kanouti''. Je to ,,pererazloženije'' sufixů. Pozdější je ,,kaniti''. V našich památkách jsou jen tvary původní, tedy se zubnicí nebo retnicí, případně s touto souhláskou vymítnutou, ale stěží bychom nalezli slovesa nebo jména utvořená druhotně k novým základům. Příklady na staré tvary: zahřeben, shynúti, pogubi (aor), paguba, stepati, hrnúti (?), pogreb, přětrpěchom, Trut . Novější by mohlo být ,,kloniti'' z Jar., ale to mohlo vzniknout k základu ,,kel/kol'' také přímo. Novější a v naších textech bez dokladu jsou: línati, lnouti (lep-), křeniti sě (z kret-), kaniti, ruské kinať (t.j. ,,kydati'') ganati (z gad-), chyniti (z chyb- opavské přešynič se), ošívat se (- mohli bychom nalézt jen ,,šib-'' ale není dokladu; novější by bylo též ,,drážniti'' z ,,derg'h'' -núti je však jen ,,dráždivý''. Výčet by se dal rozšířit.