Dalším druhem neslovesných vět jsou takové, kdy lze doplnit sloveso ,,jmieti'' a kdy je těžiště věty v ,,autonomním'' objektu v akusativě , případně v příslovečném určení. Typ ,,Jaroslav letě ... tvrdú ocel na mohúcéch prsech''. Výklad tohoto akusativu je sporný. Dnes se častěji soudí, že vznikl z nominální věty původně nominativní, jež se adverbialisovala a přešla v rekci akusativní nebo ve vazbu vhodnější pro vyjádření příslovečného určení. Tak třeba u Trávníčka, Mluvnice spis. češ. II, str. 1227. Starší jazykovědci tu viděli akusativ vztahový. My jsme toho mínění, že je tu vynecháno sloveso, které nebylo příliš důležité a dalo se snadno doplnit. Další příklady z RK: hotovi vsici nohu v krok i ruku v braň; vsiak zbraň bystrú na krále; vsiak srdce úporno králu; skok na skok po vraziech sě hnáchu; skok na skok vsie sě hnáše; Jaroslav letě ... tvrdú ocel, pod ocelí chrabrost, udatenstvie, pod helmicú ... věhlas ; oči jako nebe jasné. V lidové řeči je tento úzus rovněž zachován, vedle akusativu (asi původního) bývá i nominativ: klobouk na stranu, ruku v bok ... bije hlava nehlava). V R jsou akusativy , související též s ustrnulým zájmenem ve smyslu tázacího příslovce (Vletavo, če mútíši vodu) a s adverbii na -o. Dosti hojné jsou v R i případy, kdy je vynecháno jiné sloveso než sponové ,,býti'' a ,,míti''. I tento úzus je častý i starobylý, ale je charakteristický spíše pro řeč hovorovou, případně pro velmi živé líčení. Námitka se týkala ,,nedoložené'' kletby ,,běs v tě'' v Záb., doplníme ,,vnikni'' nebo něco podobného. V RZ tyto věty chybějí a jsou vzácné i v delších skladbách epických. V ,,pravých'' památkách jsou nepochybné relikty nebo reminiscence z lidové řeči, ač nevíme, zda tu jde o starobylé věty nominální nebo odmlky. Tak je v Hrad. Mar. Magd. 339 ,,strach mě, by jeho nebyla snad svým pláčem urazila'', obdobně v téže skladbě ve v. 389, další příklady u Trávníčka, HM 3, str. 8 (uvozené slovy ,,div'' nebo ,,smrt'' apod.). Ve staré ruštině u Borkovského-Kuznecova, uv. spis, str. 433 ,,dn6s živi a za utra v grob7'' spolu s dalšími příklady. podle O. Jespersena, The Philisophy of Grammar, Kodaň-Londýn 1935, str. 311 bývá tento jev zvlášť častý a účinný hlavně při vypouštění sloves pohybu: ,,Then rapidly to the door, down the steps, out into the street, and without looking to right or left into the automobile, and in tree minutes to Wall Street with utter disregard of police regulations and speed limits''. Trávníček, Neslovesné věty v češtině, Brno 1931, II, str. 82 uvádí ze Suchého na str. 81: ,,Buk saně (se svalil na ...), panoha (t.j. větev) koně (mi zabila) a muzika (tj. muzikanti) mi kabát'' (rozumí se ,,vzali''). Viz ostatně i ,,Chvála Bohu'', různé pozdravy atd. Kletba ,,Běs v tě '' se dá vysvětlit i jako akusativ zvolací, ba i jako zvolací nominativ. V RK jsou vypouštěna slovesa jako ,,říci, skočiti, padati, běžeti, vstávati''. Jsou ve službách parataxe nebo úsečných vojen ských povelů, ale nikdy nenahrazují souvětí: typ: ,,ještě krok a byl by spadl do propasti'' je novější. Věty tohoto druhu jsou běžné i v jazycích semitských, kde jsou možná i taková spojení jako ,,pochod mezi námi tři noci'', t.j. ,,trvá''. Z klasických jazyků uvádí příklady H. Paul, Prinzipien der Sprachgeschichte, Halle 1920: sus Minervam (t.j. ,,docet''), manus manum (lavat), die meliora (dent), quae cum dixisset, Cotta finem (fecit), der Graf nun so eilig zum Tore hinaus (Goethe ), tauta men hútós (eirésthó), u Platon a. V RK nacházíme: V boj, Čstmíře; takto Vojmír; ruše dolóv kolkol vrcha; po drvech sěmo tamo; lesem ze Záboj em; i v ruce mlatem i v druhej mečem; s koni za vrahy; tamo k šedý m horám; shóry dolóv (sestoupili); ot zad na skalnatý lom; za mnú; ot hrada na skálu; v lesy z tvrda hrda; běs v tě; Češie za ním; ráz po ráze v črná ščíty; ruče junošě dolóv; ránu, opět ránu. Zvláštní druh vynechávek je v závěru Záboj e, kde je dominantou supinum, kdežto sloveso pohybu samo se domýšlí: ,,uv''#34057#>tamo ... pohřebat mrch ... i dat pokrm bohovóm ...a jim hlásat milých slov ... a jim oružie ...