Instrumentál vyjadřuje 1) předmět, 2) přísl. určení, 3) doplněk. Pod 1) můžeme citovat asi 50 příkladů, takřka vždy po slovesech. Výjimkou je ,,tluket pěsťú'', kde se někdy doporučuje číst ,,tlučeť'', ale zbytečně. Tedy snad neshodný přívlastek, ač je to ze syntaktického hlediska označení dost pochybné. Novočeské by bylo ,,oružie zahalichu do krzen, vícestvie dáno od Boha, vládu nad sbožiem, svítila sě v kráse''. V RZK jsou prosté instrumentály.
Příslovečné určení je instrumentálem vyjádřeno rovněž často, asi na 100 místech. Pro určení místa je monopolní typ ,,voj sě středem kolébáše, spěchati lesem'', nikdy ,,přes, skrz''; při určení času obdobně: dnem i nocú; při míře: rozdělíta sě měrú; příčina: trasechu sě lútosťú; způsob: chváta snahú (zde ,,silně, s prudkostí), průvodní okolnosti: Polené trčú davem; přísl. určení nástroje: srazista sě oščepoma. 3) o instrumentálu doplňkovém bylo jednáno výše.
Námitky byly vznášeny proti instrumentálu srovnávacím u ,,zarve jarým turem'' (jeden doklad v RZ, neboť ,,řváše řvaniem býka'' z RK vysvětlujeme jinak) a proti větám ,,vyrazi Záboj , hořúciema očima v Luděk zlobivo mieři'', kde je možné různé členění. Přidrželi jsme se čtení Mareš ova, ale není to nutné, neboť uvidíme, že i ,,vyrazi Záboj hořúciema očima v Luděk'' je vzorně staročesky správné.
Srovnávací instrumentál je praslovanského a všeslovanského charakteru a vznikl hlavně proto, že tyto jazyky neměly výrazů jako nstar (obraz) lat. nebo řec. demas - podoba, sthněm. lih - tělo, gotské leiks, ga-leiks, samaleiks. Měly ovšem ,,lik7, lico'', ale ne v těchto obratech. Bernštějn se domnívá, že tento instrum. souvisí se starým slovanským animismem, vírou v převtělování duší do zvířat. Byl by tu původní ,,instrumentál změny'', který přešel i do časů, kdy se již v metempsychosi nevěřilo (člověk - vlk, medvěd). Význam by tedy byl asi ,,Chrudoš zařval, jsa -- v té chvíli -- jakoby jarým turem''. V pozdější době byl tento obrat nahrazen spojením s ,,jako, na způsob'' atd.
Dokladů bylo sneseno mnoho, některé i nenáležité. Není srovnávacím instrumentálem spojení jako ,,přéšla k nám děvčetem'', Bartoš, Dialektologie II, str. 287, ač tento mylný příklad Gebauerův cituje ještě A. Gregor. LF 75, 1951, str. 44. Instrum. srovnávací lze vidět jen tam, kde spojení vyjadřuje metaforu, zvlášť je-li nerealisovatelná. Někdy nemůžeme dobře říci, zda tu jde o srovnání nebo ,,průvodní okolnosti'' -- třeba v příkladech ,,krev potúčkem teče'' nebo ,,toulali se vagabundama'' -- stali se jimi nebo se jim jen podobali? Badatelé si jsou vědomi subjektivnosti tohoto chápání, a tak se hovoří o ,,převážně'' vystupujícím živlu apod. Taková dvojstranost se jeví třeba v Brn. nauč. 115: (obžalovaní mají) ,,dobrými lidmi odprositi''. Za srovnání bych nebral ani stsl. ,,kr7v6 tečaaše rěkami ot mačenika'', je to spíše hyperbolický, ale reálný popis. (Issledovanija po sintaksu stsl. jaz., Praha 1963, str. 295). Hattala, Brus, str. 117 soudí, že v Alx. zdiechu spolu jako stlúpem (slopem?) je kontaminací vazby s ,,jako'' a srovnávacího instrumentálu. Nepochybné doklady byly již také sneseny, např. v Mast. 156; viz dále u Vondráka II, str. 352, kde je 14 citací, =0pt
z toho některé asi novější. Je to srovnání: černá vrána - starost, let - sokol, ploužení - slimák, slůvko vyletí vrabcem. Průkaznější jsou příklady Brandlovy, Obrana LS, str. 137 z nár. písní Sušil ovýcg; zakvitneš růží'' u Wintra, dům hořel drtem (tamtéž, u Gebauera IV, str. 419), dále rčení jako ,,kozelcem letěti, čertem smrděti, pižmem voněti''. Snad i Dal. C 64: ,,bylo sě tobě zdiú za právo posaditi'', ač lze brát i účelově, i když metaforicky: abys byl jako zeď. Jako lidový básnický prostředek u Kubína ,,stát pánečkem''. u Gregora ,,nemedlete ten satin bilém prádlem, u Holečka (F. Oberpfalcer, Jihočeská mluva v Holečkových Našich, Praha 1921, str. 83 nn.) nalézáme hodně dokladů z folkloru z dob starých nebo aspoň starších než nález RZ:''smáti se lesní hrdličkou, kňáry visely podkovou, nosil kníry nebozízem, tvář se nadula bakulou, useknouti křížalou, klínem se mi to do hlavy vrazilo aj.
Instrum. ,,hořúciema očima'' je nutno brát za instrumentál ,,comitativus'', průvodních okolností, běžný ve všech ie. jazycích vč. slovanských. Neříká se tu, že Záboj ,,vrazil do Luďka očima'', ale ,,s planoucími zraky'', arci bez předložky. Tak v Supr. 126, 4: světlom7 licem7 otvěštav7 reče neznačí, že ,,mluvil obličejem''. Groteskní doklad u Gebauera IV, 414: šíl (šel) sem holú hlavú (Bartoš); leží zbitú hlavú Alx V 1572. Tedy: buď vědecký primitivismus nebo úmyslné zanedbání dávno známých věcí vedlo k této námitce.