Vazba ,,kath' holon kai kata meros'' (podle celku a části); atrakce pádů
O těchto otázkách pojednal např. V. Hrabě , Otázky slovanské syntaxe, Sborník brněnské syntaktické konference, Praha 1962, str. 177 nn. Je tu řešen ,,původ těsných a volných přívlastků'' a citovány stind. doklady jako ,,Tám abhréna vrstyá gúhatho diví'' (Rigvéd V, 63, 4) ,,slunce zakrývá...mrakem deštěm'' a na str. 179 jiný příklad, který znamená doslovně ,,hrdina pevně chycený chobotem slonem''. Řecké paralely necituje, ale u Homéra jsou dosti běžné: ,,min stéthos bale'' zasáhl jej hruď, později ovšem ,,zasáhl jej do hrudi''. Zpravidla předchází ,,celek'' před ,,částí'', je to primitivní, starodávný způsob vyjadřování a je znám i v jazycích slovanských. A. A. Potebňa, Iz zaoisok... III, str. 206 shledal několik obdobných míst, např. ,,otpusk7... v tatbě lošadech'' (odpuštění krádeže koní) nebo ,,moljat6 o zdrav6ě, o mně velikom7 knjazě i o moem synu knjazě'' místo ,,o mé zdraví, o zdraví mého syna''; nebo (brát clo) s7 soli s7 poloviny; z lidové písně ,,iz za duba - stola''. Některé z těchto případů je ovšem nutno vykládat spíše jako spodobu - asimilaci pádů. F. Bartoš (LF 2, 1875, str. 122) cituje mnoho dokladů, v nichž jde ovšem o spojení dějového substantiva s jeho objektem, případně o asimilaci u číslovek, které trvá dodnes: ,,řekl jsem to pěti lidem'' je asimilováno za starší ,,pěti (pětici) lidí''. Ale archaické může být spojení ,,na svou šíji kůži'', vazba podle celku a části, nikoli však ,,po dskách zavření'' nebo ,,při slunečku východu''. Můžeme užít tohoto kriteria: původní vazba ,,celek - část'' se vidí tam, kde se dá opakovat předložka bez újmy na smyslu. Lze říci ,,na šíji na kůži'', ale ne ,,po smrti po otci'', i když je uváděn doklad ,,po smrti otci''. Některé citáty Bartošovy by se daly vysvětliti též stylistickou neobratností.
Vývoj oněch starých vazeb má mezičlánek v opakování předložek (viz i výše). Ale v RK jsou skutečné případy starobylých spojení: nadivno vám sluchu (vám i vašemu sluchu - ač se nevzpírám ani výkladu, že je to ,,kalk'' za latinské ,,mirabile auditu''); ,,za mnú, koho vy žízň trápí'' - zde ,,vy'' není nominativ, ale akusativ . Pořádek ,,vy koho'' by metricky nevyhovoval; zevzni vícestvie k Neklanu radostnu uchu Čest. 18, 8. Jak málo jsme ještě pronikli do ducha jazyka R, dokazují zbytečné konjektury ,,Neklaňu'' (neurč. přivl. adj.) nebo ,,k uchu''. Někdy se tato vazba činí zřetelnější opakováním předložky: pójdu v střie cu jim v čelo. V dalším stadiu přežívá tato vazba hojným užíváním zíjmene ,,ves '', i když vycházejí již přívlastky shodné: po vsiech po krajinách, po vsiech po údech. Po druhé předložce následují vymezení celku, jenž předchází. -- Je zajímavé, že v Jar. není ani jednou toto opakování předložek.