Tím míníme ovšem slabičné ,,r'' a ,,l'', označované též ,,r'', ,,l'' jako základní likvidy; někdy -- a to je pro nás důležité -- se stejně chová též ,,m'' a ,,n'' sonans (sedm, osm). Zda byly v praslovanštině tyto hlásky, zda se tedy někdy vyslovovalo ,,vlk'' a ,,krk'' podobně jako dnes, je problém stále sporný. Nám však stačí vyjít z předpokládaného stavu ,,6r, 7r, 6l, 7l'', neboť z těchto forem vznikly útvary, které budeme dále sledovat. ,,R'' sonans zůstává v češtině zachováno hlavně po tvrdých souhláskách (,,hrdlo''), kdežto po měkkých se dostavil jev, který se někdy nazývá podle staroindických gramatik ,,samprasáranam'' -- roztečení slabiky. Proto je zhruba od roku 1400 (a také již v RK) třeba ,,červený'', ač je to případ ještě vyjímečný. Častěji, ba zásadně je ,,črn'' a ,,črv'', Slabičné ,,l'' se uchovalo po retnicích (plný), jinak přešlo nejčastěji v ,,lu'', proto i v RK ,,slúp'' a ,,mluviti'', vedle dalších příkladů. V našich textech a vůbec všude jsou ovšem ještě mladší slabičné likvidy, totiž ty, jež vznikly z útvarů ,,r6, r7, l6, l7,,. V takových případech mizel jer bez náhrady. Byl-li na začátku slova, vznikala ,,pobočná slabika'' jako ,,lzali, rtoma'', lskniéše sě'' v RK a ,,rzáti'' v MV, nikoli tedy novější ,,leskla se'', lízali'' nebo dokonce ,,rety'', případně podle slovenštiny ,,hrzati''. V jiných případech a -- to je velmi důležité -- povstávaly útvary jako ,,ve krvi, sedm, žizň'' a další, vyslovované zkráceně, tedy dvojslabičné ,,ve krvi'' a jednoslabičné ,,sedm, žizň'', to vše je v RK vedle jiných příkladů, viz dále. Nejčastěji se pozoruje tento jev v participium minulém činném typu ,,svlekl'' a ,,smekl'', opět obé v RK a jednoslabičně. Dlouho se udržet tyto formy nemohly, a proto nastala buď spisovná výslovnost dnešní ,,sme-kl'' nebo zkrácené lidové ,,smek''', případně ,,roztečené'' ,,smekol'' jako ve slovenštině nebo dialekticky. Přechod k novějšímu stavu nastal ve čtrnáctém nebo již třináctém století.
V našich textech, jež podle obvyklého mínění pocházejí -- s výjimkou snad PP -- od jedné osoby (Václava Hanky), je celkem čtverý způsob označování slabikotvorných likvid: v RZ a v EJ je psáno ,,Krek onoší'', v RK a PV normálně ,,srdce'', v MPKV, v ŽG je ,,r'' a ,,l'' doprovázeno znakem ,,i'', který předchází před likvidou, tedy ,,vzdirnkaju'', a konečně v PP se prosazuje výslovnost nářeční ,,táhel'' místo ,,táhl''. Důležité dále je, že je tu všude bedlivě šetřeno rozdílu mezi skutečným r, l sonans a mezi zakončením slov po vypadnutí jeru. Jinak je tedy psáno ,,sredce'' a jinak ,,Petr'' v EJ a týž jev pozorujeme i v ostatních textech.
RZ a EJ používají znaku ,,e'' za likvidou. Zřejmě proto, že písařům znak pro ukončení slabiky chyběl, takže tu lze akceptovat obdobu způsobu, jehož se používalo ve staroslověnštině, ve které se za likvidou psal jer, ať byl útvar jakéhokoli původu, ať polohláska původně předcházela nebo následovala. Z toho lze soudit -- a také to potvrzuje zpráva Hus ova, dle níž některá česká nářečí měla při likvidách průvodní vokály, jiná nikoli -- že v RZ a v EJ nebyly tyto ,,svarabhaktické'' vokály. Naproti tomu byly tam, kde je přepis ,,ir, il''.
V RZ je psáno: plezně, Vletavo, pleky, chlemca, Krek onoší, Bred, vletorečných, žleč, ale naproti tomu ,,chraber, utr, vladl''. Poslední tři slova byla tu vyslovována dvojslabičně. Jer tu tedy kdysi byl a byl i vyslovován, ale vývoj byl jiný než ve středovém postavení likvidy, a proto je zachován i odlišný způsob transkripce. Toto ,,e'' za likvidou si nedovedl ještě Dobrovský vysvětlit a měl je za nechutný padělatelův šprým. Skutečný falsátor by byl patrně psal buď ,,chrabre, utre'' nebo naopak ,,Krkonoší, žlč''. Námitku (též Komárkovu) proti přepisu ,,chraber'' lze omezit poukazem na obdobnou grafiku ,,pravých'' textů: Alx. B ,,ober'', Žalt. Kap. ,,ober'', Žalt. Witb. ,,obir'', vše ve Stč. slovníku 9, str. 118.
V RK nám někdy umožňuje prosodie rozeznat, jak to neb ono slovo s likvidou bylo vyslovováno. Tvrdívá se, že ,,Hanka znal'' pravidlo o jeru zmizelém za slabičným ,,r, l''. Pochybuji však, že by sebegeniálnější napodobitel byl schopen si na každém kritickém místě uvědomit, kolik slabik příslušný výraz má. Uvidíme dále, že ani jednou není sledovaný výraz zkrácen neprávem; v opačných případech je poměr správnosti k odchylkám asi 15:6, pravidlu příznivý, i když i zde sledujeme vývoj k novočeským poměrům, a to hlavně na místech výslovnostně nesnadných. Kromě toho jsou tyto výjimky vesměs z Jar. a jen jednou z Oldř., tedy z textů mladších. Protože tyto jevy jsou pro posouzení starobylosti velmi průkazné, stojí za to, abychom uvedli všechna rozhodující místa: 1) jer za likvidou, počet slabik: ,,správný'': Sedm sich vladyk s udatnými sbory / Vskoči kněz na most, sedm vladyk za ním / počechu třti spolu vojevati (ne ,,trsti''!) přinesúce ty třti rozcěpené / i hnáchu třmi prúdy vzhóru vz chlumek / trapná žizň útrobu kruto smahše) nevzmožno nám déle pro žizň tráti / za mnú, za mnú, koho vy žizň trápí / Jaroslav ves ve krvi s ořem zbrocen / i vyrazi mlatem dřvi silný junoše / svlekl sě zlatý prstének / smekl sě drahý kamének / kak by zrálo jablko v sadě /. 2) odchylky z tohoto pravidla: hrnúše sě za niem osm vladyk / blsket mečév jako oheň búřě / nevzmožno pro žizň vojevati / vyprosť ny z osidl krutých Tatar / blsky raz raz bijú v stany Tatar/. 3) Jer před likvidou, výslovnost jako dnes: Vzhóru, vzmužte chrabrost bujných srdec / na vrše, kde stáchu po kraj lesa / Vltava sě kúřie v ranej pářě / za Prahu sě promodrujú vrši / za vrchy vzchod šedý projasňuje / oružie vsie krzny zahalichu / otvoři mu bránu přes Vltavu / davem trčú ku bráně přiekopy / nahrnuchu, čeho třeba biéše / kehdy nad mrkavy šumy vznide / hrdlo, ňadra rozhalena jmiéše / i na dlé tresť črnú položichu / tu sě prvý boj v hromadu srazi / že je jak zvěř plachý rozprnuchu / ande milosrdie pro Bóh prosi / jak mrak črný, kehdy ledem hrozí / rozprnuchu vsie jich voje četné / oklučúce ny vňuž vlci ovce / prvý boj nám ztracen, ztracen vterý / náspy zakopané kolkol vrcha / sie smačkáchu Tatary jak črvy / sdrtichu je ješče vzdál na rovni / krutý žel tu teskné srdce rváše / die: ,,prorado, skvrno křesťan věčná / v záhubu chceš vrci dobré lidi?'' / přetrpěchom najlútějej vedro / již sě hrdinami zváti chcete / mrzkost jest poroba Hospodinu / vznide chřest i drnket ostrých mečév / tvrdú ocel na mohúcéch prsech / takož spade bezduch mezi mrchy / zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě / z mocna hrdla vola k bohóm tako / i vztřas ú sě drva šira lesa / ruče dolóv kolkol vrcha sieho / i hrnú sě vojska kolkol hory / rozprnú sě řady sěmo tamo / i vsie drva v sebe rozlámaly / Morena jej sípáše v noc črnú / u prsténcéch skadeřeni / kací z vás mi najplznějí / die kněz, přetrže sě ticho / kniení na Srpoš e káže / Srpoš Spytibora zýva / i hna Srpoš v Spytibora / vysadi jej z tvrda sedla / raz po raze v črná ščíty / jiskry vzprchú z črnú ščítú / Spytibor Srpoš e seče / Srpoš v chlanú zemju pade / hrdivými slovy vece / z črna lesa vystupuje skála / žalostivo vrka hoře vsiemu lesu / žalostivo sedě, s němým lesem mlče / i přiletě holub, žalostivo vrka / tvrdý hrad .... několikrát / tomu bych dala prstének zlatý / svlekl sě drahý prstének / ach , ty trnie, ostré trnie / objech děvče, přižech k srdcu / pomrzavši usvědla / na pravej ruce s prsta / kak by mrzli klasi v stozě / nemútila srdce/.
Poznámka: čtení ,,červená'' místo žádaného ,,črvená'' je nejisté jak vzhledem k normálnímu správnému ,,črv'' tak i k pravděpodobné koruptele v textu, kde je psáno ,,CZEWENA''.
Likvidy v ostatních textech: PV -- transkribuje jako RK, ale slova jen zaznamenáváme, rytmus písně není dost jasný: tvrd, hrdě, Vhltava (2x), srdéčko, jesm (jsem). EJ jako RZ: zreno, umrelo, dležno, mlevi, naplenila, otvredi, sredce, nevyvregli, rozprenete, pleti, prevé, ale ovšem ,,jesum, nejesum, Petr''. MPKV: sirdečenstviem, sirdce (3x), ale ,,mysl''. MV: birui (brvi , duál), dirzi, hirma, chirbet, chirtan, kircmar, kircma, Kirtóv, kirzno, milosirdie, miln, mirchi, oskirditi, pilnolunie, pilzt, pilzný, pirsten, mirtvé, mirscina, pirsteni, pirvenec nebo pirvěnec, pirvozpě, skvirna, Sirbi, čirp, virženie, stirnutie, samirha, tirh, tirn, tirnie, tvirď, vilchvice, vilk, vilkodlak, vilna, virchy, viršiti, virv, žirtva, silzy. Ale naproti tomu: bobr, bodr, bratr, jesetr, letorosl, mysl, odr, piesň, žizň. Odchylně je psáno ,,čerpadlo'' a ,,ščerk'', jde možná o výpis z polského pramene nebo grafika ,,er'' za ,,r''.
ŽG: zdirnkaju, ale ,,naplní''. K posouzení úzu je text příliš krátký. Leg. Prok. bez závažných dokladů, snad jen ,,třpytieti'', staročeské i novočeské, s pobočnou slabikou k ,,třepetati''. LP: diržeti, pirvomládce, ale ,,Alexandr, Euandr''.
V PP je nářečové rozvinutí likvidy do plné vokalisace : obderžal, deržúc, potverdil, téhel. Naproti tomu ,,ostrva''. Písař, čerpaje ze starší předlohy, slovu možná nerozuměl a mechanicky je přepsal.