Úmyslně jsme volili tento nadpis kapitoly, neboť jde o problém sporný, jehož řešení je pro naše texty velmi důležité. Gebauer (HM I,str. 236 nn), jejž následoval i Komárek (dodatky ke Geb. I, str. 749 a HM 101) i nejnovější ,,Vývoj'' (str. 60 nn.) mluví o ,,přehlásce'', při níž se ,,o'' měnilo na ,,ie, ě'' a po ztrátě t.zv. jotace na ,,e, é''. Změna se týká hlavně jo-kmenů mužských a středních (oráč, moře) a sloves typu ,,bojevati, vojevati'' (obě jsou i v RK). Naproti tomu soudí Trávníček (HM, str. 40 nn.), že tato přehláska vůbec neexistovala. Podle něho jsou koncovky s ,,e'' původní, starobylé, datující se od mladší palatisace a zaznamenané v dokladech jako ,,Malšev, Neševo, Zaševo, kralevic, Vrševci''. Protože podle Gebauera i Komárka jsou tyto útvary poměrně mladé a ještě omezené jen na část území, byla z věci konstruována i námitka proti RZK. Stoupenci Gebauerova výkladu se odvolávají na to, že již u Kosmy jsou ,,Vršovici''. Byla by to tedy stará analogie podle o-kmenů. Dále argumentují tito učenci, že je mnoho dokladů na mezistupeň ,,ie'' v rkpech na jotaci přísných (Hrad., Pass.). Trávníček pak vyvozuje -- vedle starých příkladů již citovaných -- že tvary ,,sie'' jsou analogické podle ,,dušiem, panošiem'', že formy jako ,,oráčevi'' nejsou časté; že není znám starý text, kde by bylo psáno ,,oráčiovi'' apod. Trávníčkovy důvody by se daly -- též se zřetelem k R -- ještě rozhojnit. Předně je velmi nepravděpodobné, že by se prastaré ,,o'' měnilo na ,,e'', to pak opět na ,,o'' (analogicky), odtud znovu na ,,ě, e'' a konečně zpět na ,,o'', jež máme dodnes. Mimo to by se dal výčet dokladů ještě značně rozšířit: Bujvec (z Bujeves), lidové ,,Pačív'' z ,,Pačejev'', Drahoněvici, Budějevičky, Držkrajevice, Naněvice, Holeje, Holešev, Wesconevic, (t.j. Huštěnovice), Krajevice, Dobev, Haršev, Cechlevec, Blahněva, Mysleva, Rylewa, Krněva, Kralevic, Hajnuševa, Matěja, Milevsko, Želivsko, Želív (OJ a MJ u Svobody, uv. spis str. 174 nn. a v Hosáku-Šrámkovi passim; v kladském nářečí ,,bednářim, chlapcim'') z ,,é'' nebo ovšem snad i z ,,ie''). Dále: ve všech slovanských jazycích se uznávají formy s ,,o'' a ,,e'' jako paralelní vedle sebe, přičemž druhá je starší. A tak věc posuzují též jazykozpytci polští, ruští, sovětští atd. Viz např. W. Taszycki, Rozprawy i studia polonistyczne II, Wroclaw, Varšava - Krakov II, 1961, str. 172 nn. RK se blíží velkopolštině, jiné stč. texty malopolštině. Týž proces jako na našem území probíhal i v sch., v ruštině, ukrajinštině atd. Dodnes živé slovo ,,kralevic'' je nutno vysvětlit jako ustrnulinu, běžnou u termínu tohoto typu.
Mýlili bychom se však, kdybychom soudili, že tyto archaismy byly jen na východě našeho území. Gebauerovy doklady totiž zahrnují též Hrad., Modl., Ol. Ex., Ol. Par., Ol. Reg., Ž. Klem., Ev. Víd., ba dokonce Pass., Alx, Hus a a Štítného. Ale Trávníčkovo mínění, že ,,ie'' je analogické, nesdílím. Zapomněl, že týž jev je také u sloves typu ,,sázěti, uměti''. A máme i vlastní starý text s přepisem ,,ie'', totiž náš Žalt. Glos. Domnívám se proto, že jde o touž koncovku s ,,é'' po palatálkách, při nichž se změkčení buď označovalo jako ,,i'' (v Ž. Gl.) nebo neznačilo, jako v RK, RZ a v EJ. Tedy původním ,,knegjém'' dalo v ŽG ,,kněziem'' (jak je transkribováno) a v RK ,,knězém''. Centralisačním procesem zvítěz ily ovšem nakonec tvary ,,o-kmenové''.
V RZ je stav původní: mužém (2x), ptencém. Sporné místo ,,věščbám Vitzovým'' (Vítěz ovým) nelze počítat, neboť ,,vítěz '' je dokladován jako o-kmen i jako jo.kmen. V RK převládají formy archaické: tvary k subst. ,,boj'', dále ,,bojevati'', ale na Proužcích ,,bojo...''; čarodějém, bystřiny dščevy, dat. hadačém, čarodějém, hvězdářém, k otcém, z hájév, jezdcem, koňém, gen. krahujcév, králév, ale i ,,královi voje'', králevstvě, Kublajevice, kyjév, Kyjev, mečév, mečema, mečém (celkem 8 tvarů), Miletínští, Němcév, plecema, Slavoj ev, vojév, vojém (3x), vojevati (2x), Záboj ev (3x), Sbyhoněvi. Celkem jen dvě odchylky podle o-kmenů tvrdých. To ukazuje, že centralisace tu již počínala.
EJ: iz Judév (2x), iz kňazév, Judevé, ale též ,,objasňovách'' (nebo ,,objasnovách?'') a ,,Judóm''. U slova ,,Judevín'' se jeví kolísání, celkem však převažují v EJ formy staré. PV je bez dokladu, MPKV rovněž, v Leg. Prok. jen jeden doklad ,,manželóm'', v Lib. pror. ,,králevstvie'', v MV bez dokladu, jen v glosách ,,pravých'' nacházíme ,,kurencóm''. V Ž. Gl. je ,,dóveřivevati, kněziém'', ale i ,,stvúcost'' jako v Ž. Klem. Tuto odchylku bych nejraději vysvětlil jako analogickou k častějším ,,svátost''. V části Žalt. Glos., která je uznána za ,,pravou'', jsou jen formy o-kmenové. V PP není již ani stopy po těchto archaismech : Vršovičané (5x), králové (3x), kralovati, královým.