7.1.2 Vzory souhláskové

N-kmeny  mužské jsou zastoupeny jen v RK substantivy ,,den'' a ,,střemen''. Přecházela k jo-kmenům a k o-deklinaci, ne však v RK: po dni, dnem, střemnech - odchylka, o níž promluvíme níže. U středních nkmenů ,,rámě'' bývalo odchylné ,,rameni'', gen. sing., ale v RK je náležité ,,ramene''. ,,Jmě'' se tu neskloňuje. Kmeny na ,,jan-ino'': Sem patří apelativa - jména národů, příslušníků měst, krajů apod. Přešel sem i ,,křesťan'' a ,,přietel, nepřietel''. V sing. a v duálu bývaly tvary delší podle o-kmenů,  v plurálu kratší, souhláskové. Obé se však prolíná a staré zákonitosti se vytratily.

RZ je bez dokladu, RK starší má gen. plur. Pražan, akus. v Pražany, RK mladší ,,křestěné'', ge. křesťan, (ne tedy ,,křesťani, křesťanóv'') k ,,Polením'' nalézáme ,,Polené'', na Polany, gen. plur. Polan, tak i ,,Tataři'', ale ,,Tataré, Tateré'' (7x), gen. plur. Tatar, akus. Tatary, lok. v Tatarech; dále zemany, k zemanóm. Velká převaha tvarů náležitých. Odchylně v Jar. akus. ,,nepřátely'', s Tataříny, Tatarovóm . Rozšířeno asi z důvodů metrických. V incipitu je již ,,vyhnání Polanóv''.

S-kmeny ve staré češtině takřka vymizely, aspoň v sing., ale RZK jeví také zde stav starší, deklinaci správnější. Patřilo sem hlavně ,,slovo, kolo, tělo, nebe, dřevo'' (jako řecké ,,dendron'' i ,,dendros''). Tato substantiva přešla do jiných deklinací, hlavně ke vzoru ,,město'' a ,,moře''. Tak již v RZ máme gen. ,,šira neba''. Starší RK zachoval gen. ,,Těch nebes'', ale ani dnes jinak nelze. Patří sem ovšem i ,,podnebesie''. V RK mladším čteme instrum. ,,slovesy'' a gen. ,,dřeves'', celkem tři formy tohoto typu. Ale přechýlení k jiným vzorům jsem zjistil na 22 místech.

Tak jako se námitka proti zbytkům s-kmenů ukázala po přesnějším rozboru důkazem starobylosti, dosvědčují naši argumentaci také r- kmeny. Ve všech mluvnicích tu nacházíme jen dvě substantiva: dci a máti. Sklonění je i v uznaných stč. textech poměrně přesné, ale ovšem ne tak jako v R. Kromě toho uvidíme později, že je nutno k této deklinaci přiřadit ještě ,,neti'' a ,,sesti'',  ba možná i ,,kost - kostra''.

Odchylky v jiných památkách: náležitý nom. a vok. bez ,,r'' proniká i do ostatních pádů  a naopak nacházíme ,,mateř, dceř'' i v nom. Duál i plurál je jak v R, tak i jinde dost slabě dpložen. RZ je bez dokladů. V RK je 17 správných forem, z nichž nejdůležitější jsou akusativy  ,,dceř'' v Čestm. a v Lud. i jiné formy v RK ml.: dci (2x), gen. dceře, dat. dceři, nom. a vok. máti, gen. mateři. Nejsou tu ,,dcera'' a ,,matka''.

Zvláštní je náboženský archaismus  v Jar ,,a věky věkoma'', který, přiznávám, nedovedu s jistotou vyložit. Nejpravděpodobnější se zdá, že tu byl původně dativ  ,,věkom7'' a že se tu jer dlouho udržel, že však se tvar stal nejasným a byl nahrazen formou duálovou. Podle Komárka je na toto spojení jen jeden doklad v Žalt. Klem., ale toto tvrzení je mylné. Už Gebauer citoval (IV, 396) ještě Žalt. Witb. 36,29; Hrad 10b a ML 20b. Podle J. Jirečka, ČČM 33,1859, sv. 1, str. 27, totéž i v Leg. Dor. Později se jazyk přizpůsobil a ponechal zde novější ,,věky - věkóv - věků''.

Celková statistika tvarů ,,správných'' a ,,odchylných'' by byla v RZ a v RK asi taková (nesporných chyb se ,,falsátor'' ovšem uvaroval):

Starší RK+RZ se mají rozsahem k mladšímu RK jako 4:5, ale zde je počet všech případů úhrnem asi stejný. Jeto způsobeno jednak tím, že sem nelze započítat tvary z proužků, jednak pro velký počet OJ z RZ.