Aorist byl, jak známo, dvojí: silný (nesigmatický) a slabý (sigmatický). První je možný jen u sloves souhláskových (1. třída Gebauerova i Leskienova). Název ,,silný'' pochází od J. Grimm a a doporučovali bychom vrátit se i pro slovanštinu k termínům ,,slabá'' a ,,silná'' slovesa. Ta, pokud jejich kmen končí na samohlásku, tvořila jen aorist slabý, jehož znakem je v historické době ,,-ch7''. Ale i tento aorist se dělívá na primární, jenž zněl ve stsl. k ,,vésti'' ,,věs7'' a na sekundární, ,,vedoch7'', ve staré češtině ,,vedech'', tvořený snad podle 2. a 3. osoby sing. Z toho primárního sigmatického aoristu jsou ve staré češtině zbytky u slovesa ,,řéci - řéch'' (je také v RK), Jar. 12, 2) a patrně též u ,,pieti, jieti, třie ti, mřieti a některých dalších; soudí se tak podle těch rukopisů, v nichž je značena kvantita, která byla v tomto aoristu dlouhá. Silný aorist objevil teprve Šafařík, ČČM 21, 1874, str. 149 nn., tedy desítky let po objevu RZ a RK. Sám ještě o tomto čase všechno nevěděl a domníval se např., že jeho 2. a 3. os. sing. je vždy ,,nes7'', ač byla ,,neset'' odedávna, potom nesevě, neseta, nesete; nesom, nesete, nesú. Ve staré češtině včetně RZK jsou druhá a třetí os. tohoto aoristu bez koncovek, ale ty zde patrně byly, některé jejich pozůstatky nacházíme ve stsl. i ve staré ruštině aj. Pravděpodobně to byly ,,sekundární'' relikty media ,,mén - so - to''). Minulý čas typu ,,nese'' se pokládá za zbytek aoristu silného.
Vyjdeme.li z těchto pouček, je v RZK asi šedesát správných silných aoristů; vzhledem k epickému žánru považujeme formy, jež se aspoň písmem neliší od praes., za časy minulé. Zajímají nás zejména případy, kde se tvar aoristu silného liší od slabého naprosto nepochybně. Pro 1. os. sing. není silný aorist bohužel doložen.
Příklady: v RZ pride (2x), sěde, zařve (o tom dále zvlášť). starší RK: jidú, leže (t.j. ,,klesl''), máše, napřeže, nesú, osiede, otjede, otjide, otvede, otvrže, pade, přijde, přejide, řeče (2x), roste, shluče sě, smeče sě, sežž e, taže, tahú, teče, uleče sě, ulekú sě, vrže, vsiede, vyjide, vznide (2x), vztřas ú sě, pade, podviže, pozdviže, přetrže, přide (2x), protče, shlukú sě, shluče, sěče, sekú, sěde, sědú, spade (4x), střie že, tieže, teče (2x), uleče sě, vede, vrhú (2x), vrže, vytče, vznide, vzprchú, zabude a možná i ,,zve'' v Ben. 6, 30. Vedle toho i některé tvary aoristu slabého, např. ,,nesechu, tažechu, třas echu, shlučechu sě'', některé slabé formy mohly by tu být, ale nejsou: vržechu, ulečechu sě, vzpršechu'' a snad ještě další.
Také sigmatický aorist mladšího typu je v RZK běžný a je užíváno správně : v RZ třas echu, přinesechu; ve starším RK ,,kladechu, přinesechu, tažechu (2x), tiščechu'', v mladším RK: nenadjidech, otjedech, otvedechu, střežechu, tažechu, nemóžech, sežech, přijedech, viezech. Rozdíl ve starší a mladší vrstvě R se jeví i zde, ale upouštíme od statistiky, neboť některé tvary by mohly být přece jen presentní. Za primární aoristy sigmatické lze považovat početné formy k ,,jieti (jmouti), pieti (pnouti), znieti, řéci, počieti, tieti, žieti, třie ti'' a dalším.
Důležitý je aor. ,,spadesta'' v Lud., kde již nacházíme (v mladší vrstvě) analogický tvar aoristu slabého místo ,,spadeta''. Trávníček (HM, str. 382) myslí, že typ ,,spadeta'' není ve staré češtině vůbec doložen. Je tu pěkný doklad životnosti jazyka R! Ještě poznámku: nevylučuji, že stereotypní ,,KAZE'' je ustrnulý silný aorist k primárnímu ,,kaz-ti'', dle Machka ke slovesu původně athematickému . Deriváty by mohly být stč. jméno ,,Kazi'' a staroruské ,,kazn6''. Ale beřme tento tvar střízlivěji za historické presens ,,káže''.