10.4 Střídání prehistorických sufixů

V tomto odstavci si povšimneme, jak se různé útvary, počínající konsonanten, připínají k archaickým základům. Kapitola zabíhá již částečně do sémantiky v tom, že zde nacházíme další důkaz starobylosti našich textů návazností na plodnost těchto základů, k nimž v případě potřeby připojujeme krátkou informaci významoslovnou.

Ak:

(t.j. ,,ostrý''): osť, ostřice, ostřie ž, ostrý, ostropezd.

Aus:

ucho, obušie.

Bhe (l)-bho(l):

bielý, Bělbóh, glahodějný, blaho, blahost, blažu, blahorodie, blesk, blsket a snad i lsknúti sě. Původně značilo něco, co září, svítí.

Bei/boi,

tj. ,,bíti'': bíti, bitva, bojevati, bojišče, Záboj , Záboj ev; bojeti sě, borec, zbraň a braň, bodec, bitec, výboj, výbojník. K basi, podléhající kmenostupu, se připínají sufixy ,,do, ro, to'', též činitelský ,,jo''.

Bhrei (ostřiti):

břietný , brdo, brázditi, borek, brána, brav.

Blé

(onomatopoické,  pův. ,,bláboliti'') jen v MV: bledý, blekotný, blenie a snad ,,břeskný'' v RK.

Bog, bhag:

Bóh, bohatý a odvozeniny: neboščiek, nebožátko, Bělbóh, nadělibóh, sbožie. Vykládá se jako ,,bohatý''.

Bu, by:

slovo expresivní,  značící něco ,,bujného''. Búře, jarobujný,  bujarost , bujný, býk, zabýti , črnobýl, dobytče, dobytek.

K'ei (t):

četný , číslo, čtena, četa, počtáři, čest, nečestie.

K'en(d):

část, účastenstvie, ale i ,,kus'' po jmenné adaptaci na ,,kond''-

Da

(t.j. ,,dáti''):  dáti, pravdodatný, udatý, udatstvo, dar, dařiti, zákonadatel; kontaminováno odedávna se základem ,,dhé'' - činiti. Povšimněme si vysoké frekvence  variant k ,,dat'' atd.

Dég

- něco žhavého: žhavý, žéci, znoj, rozznojiti, vznojený, dehet, dehna, žárovišče, ožeh.

Del

(tj. délka, snad i ,,díl''). Předl. ,,dle'', subst. déle, dlé, dlí, daleko, nedaleký; dól, dolóv, dolina; dlh, dlužný.

Der

(tj. ,,dříti'', jeden z nejplodnějších základů). Dráti,  dřevo,  drvo, dráp,  drážlivý,  dřevce, dřevný, dřievie, dřezha, drzostný,  skadeřený, drážniti, drkolé, drn, drob, drsná, drzý, obedraný, pazdeřie, diera a možná i ,,drbiti'' - musiti, dále ,,dřebnúti''. Někdy se však slova jako ,,drzý'' řadí jinam (řecké ,,thrasys'' - drsný, k ,,thraó'', lámati).

Dhé

(viz i výše k ,,da''): čaroděj,  dieti, naděja; diel, nadělibóh, čaroděj,  děloha, dětel, zloděj .

Dó:

Doba, dobrý, Dobroslavsk, zapodobný, domovitý, nádobná, původně asi ,,něco dobrého, příhodného'' atd.

Do:

dub, dubec, dubový, dúbravina, dúbrava. Základ značil ,,vázat, stavět''.

Dru(g):

druhý, druhdy, družě, družec, vdružiti sě, dobrodružstvie 

Dú:

dúti, duše, dušicě, dým, dúška, vzduvaju. (k dech, dýchati atd.

Er, re, r-,

příp. s předsunutým ,,w'' - říkati: řieci, ret (?), prorok, porekadlo 

Gá(d):

žádati, ždáti, žesti, sem asi též ,,žel'' a ,,žizň'' - žízeň, žezi MV.

Gal:

glaz, rozhalený, shladiti, led (glacies), ledovitý, leden a hlezno.

God:

hody, hostie, hodina, nehoda, pohoda, nevhodie.

Gol

(značí ,,vydávání zvuků''): hlahol,  hlas, hlasný, hlasonosný,  věhlas (ný).

Gol

(k ,,holý''): hlad, holedbati sě , holeň, snad i ,,hlava''.

Ger

(tj. ,,sbírati'', gerere): hora(?), hromada, zahřésti, pogreb, hrnúti, hrabivý,  hrdý, hrdivý, hrot, pachrb, hrad, hradóv, Vyšehrad, hrana, ohrada, hrádek, hranicě, rozhranie. Je vidět, jak bylo důležité ,,ohradit'' obydlené místo, sbírat nutné potřeby atd.

Gud:

ač by se k ,,romantickému'' RZK dobře hodilo, není tam. Jen ,,húsle, hudba, hudci'' v MV.

Guer:

hrdlo, žírný, Jarožir - jen v RZK.

G^u-ji:

žito, živótek, žitný, žitko, žírný, život, věkožizný , živok , pažit, Živa, žizň (hojnost) a snad i ,,žertva''. Značí ovšem ,,žíti''.

G7b7:

původní význam ,,ohýbati'', pak i ,,hynouti''. pahuba,  hbitý, hebúčký, shynúti, hnutie, záhuba. Odvozeniny od hubiti, hýbati a hynúti.

Ch^vu, ch^uo

(původní formu nelze rozeznat): chudý, chvorý, Chor/onom. chřest, chrapavý, snad i ,,chřiepie'' a ,,chřtán'' - chrapěti aj.

Chor

(chrániti): chrabrost, chrabrý,  chrám.

Jie, jia, j-

(velmi rozšířeno - něčeho se zmocňovat): jarý, jaro, jarobujný,  jarohlavý, Jaroslav aj; zjařiti  sě, jmieti, jmě, snad i ,,jáma'' a ,,jaščer''.

Kat, kot:

kácěti, kotiti, kot, koty.

Skei

(štípati): cěp, rozcěpiti, cěsta, oščep, ščít, šíp, čistý.

Ker/kor:

řezati, velmi rozšířeno: Kruvoj, krutý, krutost, ukrutník, krupý, asi též krzno; kořisť, kraj + deriv.; krátký, krok, kruch, krušiti, súkromie, snad příkrý. Nasalisováno ve slovech ,,kruh, kružidlo; oškrditi, črep, křeha.

[k'lu - k'leu - k'lov:] sluha, RK, sluga (EJ), služba; slovo, Slověnín a vše k zákl. Slov- a Slav-. Šwa

[Šva+r:] rod, národ, vysokorostlý, úroda, roba, parob. 

[Chol:] chlap, chlast

[já:] jeti, jezdec + odvozeniny

[kel/kol:] velmi plodné: skála, kláda, koleno, klánie, Neklan, oklúčiti, kol(o), klas, klešče, kluka, koláč, kolesa, úkol, sikolec. Původní význam: ,,kláti''.

[Ku, ky:] kyj, kynúti, kovaný; kúzni (MV). Sem patří též: kyprý,  kvap (peří), chvátiti, chvatati (tj. chytati) a chytrý.

[log:] ložnice, ložesný, děloha

[tvor:] tvrdosť nebes; lepotvorný,  tvrď, tvrdý, potvora

[leu, lu:] Lumír,  Lubor,  Luděk.  Původní význam ,,uvolňovati'', proto i ,,lud'' (svobodní lidé), lútý. Sem řecké ,,lyó'', lat. solvo, ind. lunami  atd.

[leuk:] lúčka, luna  (leuks-na); lúčka, t.j. louč. Něco, co svítí, co je bílé.

[mén(t):] nasalisovaný kořen, vedle něho i ,,met, mot'' patří asi téže rodiny. Měsiec (MV, v RK ,,luna),  miera, vymiete '' (zbaví se zmatků,t.j ,,prospívá''), mietnúti LP, zaměsiti, město, metati, most, měšek, motýl.

[mol:] opět velmi plodný základ ve významu ,,tlouci, změkčovati''. Sem bývá řazeno: mlat, mladý (tj. měkký, nevyzrálý), mlň, prvomládcě

[mon:] muž, múdrý, mútný, zamútiti sě, mútiti, Olomúc; mýto, mysl. Zařazení je však nejisté, sémantické rozdíly na pohled značné. Původní význam snad ,,mísiti, kaliti'' nebo i míchati, měniti, přemýšleti (?).

[k'eu:] násep, posúti, sypati

[''ster., příp. i ,,ter'',] obé snad patří k sobě. Původní základ v OJ ,,Střebor '', po přiřazení sufixů dostáváme: nastřeliti, střela, prostraný, strana, stráň, strojiti, strojný, strójcě, strnutie, patrně i strúha, struna, Střezibor , střie ci, postřižiny

zer:

zrak, zora , zírati

per:

asi vůbec nejčastější kožen, znamená ,,létati'', ale také ,,bíti, práti'' (tj. mávati křídly. Máme ,,prnúti'',  prapor, Perun, otpraviti  sě, přeneseně: správa, pravý, poprava, pravda, pérce, prach, pramen, prask, přieč, přiečina, prúd, úporný, nápor, vzprchnúti, přě, přepelice, přietel a snad ještě další; peřina, prak

nev/nov:

nový, nynie

vě-, věd-:

zvěst i, zvěst , věščba, Věstoň , výpověď; věščkyni, věce, člověk, věk, věkožízný, oběť, svěť , věc, viera, věrný.

vel, val, vol:

I zde není jednoty mezi etymology, ale řadívá se do téže skupiny řada výrazů, jež se odvozují z původního významu ,,valiti, váleti'' se smyslem leckdy hodně přeneseným: valiti, rozval, přieval, úval, vlna, Vltava, vltorečný, oblak, obvléci, pavlač,  rozvláti, valný, snad i vlas; svlaženie. Řadívají sem i ,,veliký veleti''.

stá, stó:

také zde vznikají po ,,Wurzelerweiterung'' rúzné zdánlivě nesouvisející výrazy k původnímu pojmu ,,státi'': stojati, stog, stól, stolec, stádo, stan, slúp, stěna, vstavač, ale i ,,starý, starosta'', konečně i ,,stěnice''.

zev/zov:

po nasalisaci ,,ozvučiti, zevznieti'' aj.

pot:

sem asi ,,pán'' a ,,Hospodin'' po hlubších hláskových změnách. Pův. ,,potis'' - mocný.

poi:

pěnec,  piesň, prvospě, pěj, pěnkava.

pel:

Lze-li vyjít z řeckého ,,pelomai'' (původně ,,točiti'', později ,,hýbati se'' proti klidovému stavu, a ještě později, ač už u Homéra prosté ,,býti''), vychází mnoho rozšířených kořenů: pláč, plakati sě, plákati, vyplákati, plachý, možná i ,,pole'' (nepatří-li k jinému ,,pol'', tj. ,,páliti''), plný, plod, plzný,  plzňa,  Poleník, polský, pluk, pleť (tělo, maso), plot, lutoplet.

kor/g,k), onomatopoické:

  (viz též krahuj,  krahujec,  pokrakovati, zakrakotati

tek:

tj. snad ,,dotýkati se'', ale i ,,tesati'' atd. V našich textech: tesati, tasi ti (sekati), tká sě, týkati sě, pótka, vtasi ti, těkati.

pro, per, pri-

(nepatří-li k ,,per'' uvedenému již výše): různé přědložky původní i rozšířené: ,,při, pro, přěd, přěs'', ale i ,,prostý, prokný, prok, prvý'' (nikdy ,,první'').

rág(s):

rána, ráz

kél:

oslopi, sloniti, snad i slon, původně ,,opírati''.

lo(k),

tedy s nosovkou: luk, lúka, luh, lukavý, sluka(?), snad i ,,oblúditi, luzný''. 

mag:

mazanec, mast

ver/vor:

rozšířeno s pomocí souhlásek ,,t, v'': súvrať, vrv, svor, vrata, vratný, Sytivrat, Vratislav, úvrať, závory, veřeje.

reu, ru, ry-

řvanie, řvu, ryk, ryd, snad i řičeti a řehtati.

ro:

Sem řadíme ,,ruku'', neboť není jen ke ,,sbírání'' (litev. ,,renk-ti''), ale i k tlučení, bití, tedy patří tam, kam i ,,rubati, rub, Ruboš, rubíšek, řútiti sě''

sek:

sekyra, sěč, sěčný

skvir

(zvukomalebné, proto v rúzných formách): skřivánek, skvorec, skavraď) pánev, na které něco ,,syčí''), skřek, skřehet, možná i ,,skvrna''.

sve(p):

spánek, spanie, sen

sie

- svítiti: sieň, sieti sě , sivý, šedý  (námitky, bůhví proč, u Flajšhanse), šedošerý, stieň

sra(g):

strach, strašný, všestrašivo , sram, srači. Značí něco odporného.

ta(a):

(obdobně ,,ka''), základ k zájmenům a adverbiím:  ta, tako, tamo, taký atd.

ter:

(viz i ,,ster''): třie ti, potřie ti, po rozšíření i tráti, trud, trvati, třásti, trápiti, Trut , trpěti, trudný, trn, otravú, tráva.

sve(d):

usvěděti - vedro.

vé:

vieti, vietr, vilný (?), věty, větvice

vei/voi:

víti, možná - podle některých - i ,,vítěz '', vienek, věnec.

val:

(tj. ,,býti silný'', valeo, nepatří-li pod ,,vel''): vlásti, Vlaslav  (mohlo by být původní, ještě před rozšiřujícím ,,d''), vlast, vladyka, Vlaslav obojec.

verg:

Patří asi pod ,,ver'', uváděné výše. Sem ,,vrchol, vrchole '', možná i ,,vrah''.

tú:

týn, otava

u:

původní forma ,,u'', tj. ,,už'' v RZ, RK ,,juž'', sem asi ,,jutro''.

mor:

značí ovšem ,,mříti''. Morena (Čestm.), Morana (Záb.),  mrcha, mrtvý, smrt, rozšířené: súmrk, mrkavý, morúsi. mrščina, mráz. Z této skupiny je 7 slov, proti nimž byly vznášeny námitky.

m7k:

pomeč, mknúti sě, možná i ,,meč''.

nav-nu-ny:

unaviti, nýti, núzě

pei - píti:

píce, pijavice, pícník

pol (později ,,plá''-)

značí ,,páliti: páliti, pláti, poleti, palicě, plamen, plápolati, podplamenice, opálka, paličník, plameník.

[peu, pu, py:] značí něco oteklého, nabobtnalého: puchýř, půcha, pyj, pýr, puditi, snad i - po nasalisaci - púť, púšč, pustý'' (něco rozsáhlého).

sv-

velmi časté; zájm. svój a příbuzenské vztahy se patřící: svesť, sesti,  svekry, a bohyně Svoba.

kob-,

základ pochybný, k němuž by mohl patřiti ,,kóň'' a ,,komoň'', komoničí starosta.

rei,

tj. ,,téci'': řěka, Ostrov, řiť, vltorečný

gen:

ožeňki, žeň, Sbyhoň , pohaněnie atd. Patří k ,,hnáti'', honiti.

vez:

přievuzný, uzda, uzel, věziti, viezti, vázati atd.

sna:

snaha, snad i ,,snabzenstvie''. 

Z této kapitoly, k níž mohou být ovšem pronášeny námitky jako k našemu odstavci o stupňování samohlásek, vyplývají tyto hlavní zákonitosti a nepřímé důkazy pro pravost našich textů:

1.

Je tu daleko větší plodnost starých praslovanských a praindoevropských základů, svědčící o archaičnosti a poměrně vysoké civilisační úrovni praslovanštiny. Tím padají všechny Flajšhansovi námitky tam, kde se mluví o ,,nemožnosti'' toho neb onoho slova. Počítáme sem hlavně tyto základy: bei, bhrei, blé, du, ster, dég, der, ger, skei, ker, kel, lu, per, vel, sta, pel, ter, mer, pol, sv-. Vzhledem k tomuto stáří a větší plodnosti uvedených základů vzniklo i tolik námitek proti ,,nedoloženosti'' rúzných slov, jejichž existence se po našem rozboru stává výrazným důkazem pravosti. Přirozené je také -- jak ještě uvidíme v sémantické kapitole -- početnost kořenů značících řezání, štípání, život, smrt, boj atd., prostě pojmy, jež se shodují s tehdejším primitivním nebo ,,naturalistickým'' způsobem života.

2.

Větší ,,živost'' sufixů, které mohly být v době vzniku R ještě ,,plodné'', zejména ,,do, ro, jo'' i dalších.

3.

Výskyt -- opět poměrně značný -- starých přípon, jejichž původ nám není dnes dost jasný, jako ,,yto, yka, ataj'' (varyto , vladyka, vozataj),

Jak již řečeno, byly vysloveny námitky proti slovům ,,tah, chod, vid, kot, prask'', ač třeba ,,lom oščepóv'' prošel bez invektivy, třebaže patří do téže kategorie. Nahlížet do stč. slovníku a pátrat, zda se v něm takové výrazy objeví, nám nestačí. Je nutno charakterisovat tyto výrazy jako archaická ,,nomina actionis'', jak je činil např. E. Benveniste, Noms d'agents et noms d'action en indoeuropéen, Paříž 1948 (bez zřetele k slovanským jazykům). Byl tu zřejmě rozdíl mezi pojmem ,,prask'' - co praská právě teď, kdežto ,,praskot'' bylo ,,lexikalisováno'' a nemusilo být tedy ,,aktuální'' ; proto je v RK i ,,bolný '', ne ,,bolestný trn'', protože jde o aktuální jev nebo stav. Proto i polské ,,leh'' - líhnutí aj. Tělocvičné názvy ,,leh, vis, sed'' mohou být ovšem novodobé, není to však třeba staročeské ,,dus, vod, klep'' - klepání. Novější vývoj - proti ,,nomina actionis simplicia'' - se potom jevil v tendenci užívat dějových substantiv složených (východ, západ aj.), jak ukázal třeba W. Doroszewski, Podstawy gramatyki polskiej I, Varšava 1952, str. 272. Proto je i v onomastice časté ,,laz - Lazy'' proti pozdějšímu ,,přělaz, slaz'', je i ,,styd'' - stydnutí atd.

Kromě toho by bylo žádané ,,opač chozenie'' v Čestm. jistě málo básnické.

Věc si zaslouží pozornosti i se stránky ,,vidové''. Tato substantiva byla jistě častá v době, kdy slovesa byla ještě ,,obojvidová'' nebo ,,bezvidová''. Skloňovala se patrně jako u-kmen y, jak jsme o tom již psali, a jsou tu zajímavé obdoby zejména s latinou; v našich textech se vyskytují zejména: div - dívání, na div krásná, lat. cospectus; blesk mečév - blýskání; chod - gressus; chřest vznide - strepitus; kot dřev - casus, lapsus; krok - hotovi nohu v krok,  t.j. kráčení, gressus; oščepóv lom - lámání, ale již i lexikalisovaný ,,skalnatý lom''. velím praskem - tonitrus; ku próvodu - conductus; ráz kyjév - conflictus; roj byl slyšán, t.j. aktuální  ,,rojení'' - tumultus, congestus; Polené rozvaleni ve sně - sopor - není ovšem náš ,,sen'', ale ,,spánek''; jeleniem skokem - skákáním, několika skoky - saltus; vzúpíce skřekem; nadivno  sluchu, t.j. slyšení, auditu; do úsvět a, tj. do svítání; k chámovu stanu značí buď skutečný stan, nebo také ,,stanovisko'', kde právě stál - status; dlúhým tahem . tj. tažením - tractus; třas  osiede voje - třesení; paže i jejú umy dosrostla = umění, schopnost; před Čsmírovým videm - visus, vidění. Také v MV jsou tato slova hojná: cvik - exercitatio, cvičení, ne snad ,,výcvik''; náchodem - incessu - chůzí; pláč - fletus - je ještě teď jméno ,,dějové''; říh - singultus, říhání, obdobně ryd; ryk - rugitus, ryčení, řvaní; sen jako výše; únor značí původně ,,noření'' ledu; úp - úpění, gemitus; vodovod je asi vedení vody, právě protékající voda, ductus; žas - extasi s, žasnutí; v Ž. glos. ,,rozval'' - rozvalení, ničení nepřátel.