10.6 Slova, tvořená prefixy

Do tohoto odstavce umisťujeme částečně i slovesa, pokud je neponecháváme do kapitoly o vidových a časových poměrech v R. V rozboru vycházíme hlavně z ESSJ F. Kopečného I, Praha 1973, z něhož přebíráme i valnou část terminologie.

Lze očekávat, že prefixy v těchto starých textech budou mít ještě mnohdy plnou adverbiální  funkci a že tu nebude ,,deetymologisace'',  tj. že slova budou ve významu původním. Tento předpoklad se splňuje, ač v RZK je to pochopitelné -- částečně -- i jejich literárním žánrem. V EJ a hlavně v MV se již objevují významy přenesené. Výrazy dnes vymizelé nebo v jiném, archaičtějším smyslu čtenář jistě snadno rozpozná.

Prefix ,,bez'',

původně asi bez jeru, značil ,,prostý něčeho''. Vývoj významu se jeví např. u slova ,,bezok7 '' - slepý proti ,,bezočný - bezohledný. V RK je ,,bezduch'', v MV ,,bezeslavie, bezsvětný (nerozvážný). Odchylný zápis obou glos (beze- a bezs-) v MV je psychologicky výmluvný. Komposit s ,,bez'' je ve staré češtině dosti, převážně při substantivech; častější je však v našich i v ostatních textech prefix ,,ne'', kterého bylo lze užít také u sloves.

[Prefix ,,do'',] srovnatelný s řeckým ,,endon'' -- uvnitř je u sloves a dějových substantiv. Základní význam je ,,dosáhnout hranice'' místní nebo časové, případně ,,dokončit nějaké dílo''. Význam čistě vidový (donutit) je novější a zde se s ním proto nestřetáváme. V RZK patří pod ,,hranici místní'' slovesa dobieci, dodrati sě, docházeti, dojíti, dokročiti, dostúpiti, do nedozíráma, pod ,,hranici časovou'' doždati a dožesti, pod pojem ,,dokončení děje'' dobýti, dobúřiti a dodati, resp. dodajati. V EJ máme ,,dóvěřiti (nedokonavé!), dokonati. Trávníček I, 405 cituje pro novou češtinu jen významy perfektivní, ve starším jazyce byla zde i nedokonavost, neboť ,,do'' značívalo pozvolný postup, přechod.

[Prefix ,,na''] (řec. ana). Základní význam je místní, tam kde jde o širší plochu, ale brzy vznikaly též jiné funkce: dúvodová, účelová, způsobová. V R je ,,národ'' (původně vše, co se narodí), náručie, násep, tedy vždy slova vzniklá zvěcněním (hypostasí) předložkových  výrazů. Kromě tohoto slovesa ,,nabierati, naložiti, nahrnúti, naplniti, napřieci'', částečně i ,,nastřeliti'', napínati'', k tomu adj. ,,napíchaný, nadutý''. Vesměs význam základní. Sémantický posunuto je ,,nastáti'' (dávati pozor), v EJ ,,nenáviděti'', v RK ,,naděja'' (klást na něco důvěru). Jinak v MV, kde lze vidět u glos ,,nádobná, náchodem, nápasť, nápor, nástroj a navazač'' spíše cíl děje. Novějšího původu by byl typ ,,nakrojiti'' - začít nějakou činnost, případně hromadění nějaké činnosti: nahromadit, nakrást; dále typ ,,afektivní'' naparovat se; vyjádření míry ,,nahořklý'' a typ čistě vidový ,,naučiti sě''. Z toho není v našich textech nic.

[Prefix ,,nad''] je zesílené ,,na''. Plná adverbiální  platnost ve světě ,,kamének nenadjidech'' (tj. našlápnout na něco) v Róži, poněkud posunuto v EJ ,,nadjide Jesus osle''. V RK ještě ,,naddivný'' nebo ,,nadivný''. Je tu pěkně vidět kolísání obou prefixů, viz i ,,parob  na paroby  krále'' v Záb. Novější a u nás nedoložené typy: nadejíti si'', tak i ,,nadchází den''.

[Prefix ,,o''] z pův. ,,ambhi'' - okolo, patří etymologicky také k ,,ob'' a vyjadřoval původně význam ,,kolem něčeho''. Později se přenesl i do různých dalších příslovečných spojení. Stará funkce proniká v RZK ve slovech: opásti, opáčiti, ohrada, oružie, osvěta, oplákati, oklúčiti (dnes spíše ,,ob-''), oružený, osiesti, otřásti, ozvučený. LP: ovlásti, MV: ostroj, osvěta, ožeh, okap, okop, okrasy, opasek, oplečie''. Posunutý význam v R: osěnie, osidlo, oščiep, očekávati, opěšalý,  osudie, EJ: oslepiti, oslabovati, ostati (ale ,,zreno samo ostane'' lze brát jako význam původní), MV: oskrditi, osud, osudie, osudný, oščepy, otrava, ožeňky, opoka, oslopy. V EJ je ,,otázati'' a v RK ,,odoleti'',  obé již s původním významem setřelým, snad již čistě vidové, ač velmi staré.

Prefix ,,ob'':

lze o něm říci totéž jako o předchozím. geneticky starší jsou v RZK ,,oblak, obcházeti, objieti, obvléci'' (psáno takto), v MV ,,obruč, obušie, obraceti, obrátiti''; v MV ,,oběť'' je už metonymické stejně jako RK ,,oběcati,  oběť, obětovati, oblúditi, obnoviti, EJ objasňovati, MV ještě ,,obřědi, obúzcě''. Typ perfektisující ,,obvinit. oklamat, očistit'' není takřka doložen.

[Prefix ,,ot'']   (později ,,ot7'' a sporné ,,od''), stind. atah značí ,,od něčeho pryč''. Je téměř jen u sloves, neboť hydronym ,,Otava'' je etymologicky nejasný. Slovo ,,otrok'', tj. ,,vyločený z rokování'' není v našich textech doloženo. Původní význam: otehnati, otjeti, otletnúci, otmetati, otnésti, otpraviti  sě, otraziti, otskočiti, otstúpiti, otvésti, otvrci, vše z R; v MPKV otdati, v EJ otjíti, přenesené, ale nedeetymologizované ,,otvěcěti, otvierati, otvořiti; otvěcěti'' též v MPKV. Chybí novodobé ,,odučiti'', perf. ,,Odlišit''.

[Prefix ,,u''] (pův. ,,au'' - vyjadřující odluku) je zajímavý ve srovnání s předešlým co do významu. V novější době většinou nerozlišíme ,,ustoupit a odstoupit, odskočit a uskočit'', ale v R je patrný jemný rozdíl. U prefixu ,,od'', ,,ot''   bývá plné označení příslovečné  (místa, odkud a kam), kdežto ,,u'' mívá platnost spíše absolutní. Srovnejme: otjedech s ňú domóv (RK) proti dnešnímu ,,ujeti'' (kamkoli); za dušú za otletlú (RK, rozumí se ,,posmrti, ale dnes ,,pták uletěl''); otnese milú u hrad - dnes ,,unesl''; otskoči Luděk  (před ranou), nikoli dnešní ,,uskočil''; naděja otstúpi křesťany ale již v RK'' i by ustúpati vrahóm, ni tamo ni sěmo ustúpeno, i by Tatarovóm  ustúpati'' aj.

Prefix ,,pa(po)''

i ,,paz'' jsou téhož původu; ,,po''   znamená

1.

deverbativnost - co je dějově ukončené a

2.

něco zdrobnělého nebo i zvrhlého.

Tak i v nové češtině , Dokulil 603, 614 a 708. Názor, že se předpona ,,pa'' rozmohla vlivem německého ,,after'' (Menhardová  u Machka) snad platí pro novodobé odborné termíny (palist, panožky, pakomár), ale ne pro naše texty. RK má: pahuba,  pavlač  (stavba na podložených trámech), MV: pažit, pazdeřie, pastorek; RK ještě pachrb, paroh, parob,  vše velmi staré. Námitky byly vzneseny proti slovům ,,parob,  pahuba'',  o tom ještě v naší speciální části. Podle Bulachovského, Ist. kom. k rus. lit. jaz., Kyjev 1958, str. 245 nn. jsou staré jmenné prefixy ,,pa, pra, so'', mladší pak ,,po, pro, s7''. To se v našich textech potvrzuje. Skutečně se střídá ,,pa'' i ,,po'':   pohuba v Alx. Bud. a Mus. 299, též u Stanislava III, str. 497, Žalt. Klem. 102, 4, ale je i ,,paguba'' třikrát v Greg., a to 47b19, 75a8 a 140a19, ČČM 52, 1878, str. 536 (Patera). Střídá se i ,,pahorek - pohorek'' aj.

Prefix ,,po''

je nejčastější, významově komplikovaný. Zdá se však, že byl řídký u adjektiv, neboť máme jen ,,poslední'' a také ve stsl. nejsou přídavná jména tohoto typu zastoupena; vůbec však chybějí slova jako ,,pobledlý'' nebo ,,povojnový''. U sloves a substantiv jsou tyto funkce:

1.

zabírání prostoru nebo času,

2.

ukončení děje, postup jednoho celku za druhým,

3.

rúzné vztahy,

4.

něco zmenšeného.

Tak můžeme řadit ad 1) verba: pognati, počieti, počínati, podati, podvíhati, podvihnúti (lépe podvici), pohrúziti, pohýbati, pojeti, pojíti (popojíti), pokloniti sě, pokrakovati, pokročiti, pokrýti, poletovati, položiti, posúti, ponížený, poskakovati, pospěti, postaviti, postúpati,  postúpiti, potýkati sě, povievati (vanouti), povýšiti, pozřieti (viděti), poždati, pokloniti sě, postihnúti - postici , poslati. ,,Ponížený'' je tu ovšem ,,nízko položený'' (úval). Ad 2): pochváliti, pogubiti, pobíti, pobrati, pohřebati, pokynúti, pomrzati, pomrznúti, poplašiti, popleniti, podrobiti, posěkati, potlačiti, potřie ti. Ad 3): pohoviti, pokořiti sě, poslyšeti, pozdravovati, poznati, pozývati , poznati) toto v EJ ve dvou významech, v RK nedokonavé = poznávati jednou jako ,,uznati, usouditi'' (počestiti, poslúžiti, polúčiti, pomoilovati, pomnieti. Ad 4) nejsou. Dále substantiva ad 1): posel, posleda, povodeň, početie; ad 2) poprava, pobitie, pomsta, poroba, porubánie, postřižiny; ad 3) poganěnie,  pohaněnie, pomoc, pótka, pověst, porekadlo,  poselnica, pohoda, poklad, pomeč, poselnicě a ad 4) pochládček,  pokrm, potok, potvora. Typy novodobé: postáti (delší dobu), složené poohlédnouti se.

Prefix ,,pod''

je zesílené ,,po''   je proti předchozímu ve značné menšině. Základní význam: podchlumie, podnebesie, podskočiti, podnožka, podvali, podvazky a jedno, které působí v MV ,,moderně'' - podvod.

Prefix ,,pra''

stymologicky souvisí s ,,před'', srv. i řecké ,,prótos''. V RK je jen ,,praděd'' a v MV ,,praščeď''. Původně se tohoto prefixu užívalo jen při rodových vztazích, a proto chybí typ ,,prales'' a ,,prahloupý''.

Prefix ,,pre, přě'',

litevské per, řecké per, peri (vystupuje jako krátký i jako zdloužený. V RZK i v MV je důsledně ,,prsie, přě, pře'', nikdy ,,pří, při''. Ve starším jazyce užíváno tohoto komponentu i ke stupňování, a to dosti běžně. Udrželo se dodnes jako útvar knižní. Proto je v RK ,,přědlúhý, přědrahúčký, přělútý, přěmnožstvie, přěmnohý, přěudatný, přězmilitký, přěsilný. V Ol. Jar. je i řidčeji ,,vele''. Zdloužené je ,,přiekop'' a ,,přieval''. V RK a v sch. je dloužení důsledné, ve staré češtině je vedle přiekaza'' i ,,přiekaz''. Potud R, ale v MV je užití tohoto prefixu jiné a splývají tu významy ,,před'' a ,,přes''. Je tu ,,přeměna, přenos, přepelice, přetvora'' ve významu ,,přes'', ale ,,přiešera, přielbicě a přievuzný'' patří k ,,před'', dále i ,,přěpěvec'', tj. ,,předzpěvák''. U sloves je základní význam ,,na druhou stranu''. V RZK máme ,,preglédati, přěcházeti, přějíti'' a v EJ ,,přěpásati sě''. Odtud se vyvinul význam ,,přerazíti'', zastoupený u nás slovesy ,,přetieti, přětrci, v novější vrstvě RK i význam ,,překonati'': přětrpěti, přěmoci'', v LP ,,přěvýšiti''. Ještě ,,modernější'' je smysl ,,přeslechnout'' a ,,předělat'', který v našich textech ovšem není.

Prefix ,,pro'',

litev. pro, lat. a řecké pro-) značí co do významu prvotně ,,skrz, mimo''. Proto je i v RK ,,nepronikavý'' a ,,próvod''. Slovo ,,prorada'' asi značilo ,,pustit dobrou radu kolem bez povšimnutí'' jako ,,prohrát, promeškat, propást, pročíhat''. ,,Propásti'' je ,,špatně dávat pozor'', jistě starobylé. ,,Zradit'' je původně ,,odradit od něčeho'', proto je v RK nadávka ,,prorado  - zrádce'' zcela na místě, novější ,,Verrath'' z něm. by se nehodilo. Dále je v Jar. ,,prostraný'' - vybíhající do stran. Všimněme si, že i ,,prorada'' je až v mladším Jar., kdežto o Luděkovi  ze Záb., ač je ,,zrádcem'' non plus ultra, nikdy tohoto pojmenování užito není. Starý význam je u sloves: projíti, proletěti, prolétnúti, prorážeti, protknúti, s menší významovou odchylkou i prodlíti, projasňovati, proměniti, promodrovati sě. V EJ je ,,prodati'', ale i ,,pročiniti''  a ,,proznati'', proti nimž byly námitky. Analogické  výrazy jsme našli, ale zde je důvodem snad přece jen neobratnost překladatelova. Odstín významu ,,zahájení děje'' ve slovesech jako ,,prozříti'' není zastoupen a je i v češtině vůbec vzácný.

Prefix ,,pri, při''

(litev. prié, stprus. prei) je tolik jako novoněmecké ,,an, bei, zu''. Nejstarší význam: vztah v prostoru, později též o čase a průvodních okolnostech s různými odstíny. V RZK je jen pohyb s místa na místo, v LP a MV přeneseně. Tak v R: přijíti, přilětěti, přinésti a prinésti, přibočiti sě, přivaliti, přižieti (přitlačit). Také v EJ: prijíti, pristúpiti, prinésti, privésti, pristojati (stát vedle!). Jinak LP: připraviti, v MV připíjeti. Deminutivní  ,,pri'' (csl. priblěd7( je pozdější, ale i zde je třeba vykládat ,,ten, při němž je bledost''. Chybí perfektivisující ,,přiblížiti sě'' a typ ,,připálit, přikrášlit''.

Prefix ,,roz'',

původně bez jeru ,,rozepě'' v Záb. (je z ,,orz'', hetitsky ,,arha'', tj. ,,ven, pryč''. Čím konkrétnější je toto ,,rozestoupení'') ale to platí též o duševních hnutích - ve smyslu starobylého nazírání), tím starší a původnější je i slovo a vazba. Mladší je asi ,,roztomilý'' v Mpkv, snad i ,,rozkol'' a ,,rozkoš'' obé v MV. Na proužku RK je ,,nerozkazo...'' patrně čistě vidové, ale slovo je neúplné a kontext neznáme. Jinak jsou v našich textech jen starobylá substantiva i verba: rozvláti, rozvaditi, rozrešiti, rozděliti, rozmysleti, rozsúzenie, rozlíti, rozepěti, rozevřieti (k ,,vařiti''), rozezlený, rozhořalý, rozhořievati sě, rozkacený,  rozkládati, rozkotati,  rozhrušiti, rozkrušiti, rozkvietati, rozcěpiti, rozkvésti, rozlámati, rozléhati sě, rozlétnuti sě, rozložiti, rozlútiti sě, rozznojiti sě, rozmnožiti sě, rozohniti sě, rozplakati, rozpáliti, rozprnúti  (sě), rozraziti, rozrážeti, rozskočiti sě, rozstúpiti sě, rozvaliti, rozehnati, rozuměti, rozhlásí, rozval, rozum, rozložitý, rozkos) s nejasným významem, nejspíše ,,lesní porost''), rozhranie, rozščep.

Prefix ,,s, se, son, s7n''.

Etymologie nejasná a nesnadná. Snad tu splynuly dvě praformy, z nichž jedna značila ,,cum'' (s + instrum.) a druhá ,,desuper'' - shora dolů. Ale i rekce  akusativní  ,,býti s to'', tedy ,,kata + syn''. Další potíž je v tom, že některá slovesa můžeme brát s náslovným ,,s'' i ,,iz''. Tak třeba ,,shladiti'' v RK může být ,,shladiti'' i ,,vyhladiti'' nepřátele. Slovní zásoba našich textů jasně ukazuje na tyo staré etymologické významy. Jména patří vesměs k předložce ,,syn'': sněm, sborný , sváda, sbor, sbožie, sbožice, shluk, smrt, súkromie (tj. tajné odlehlé místo), súmrk, súsěd, svlaženie, spasenie, skryť (?), správa, skládanie, smutna, sněm, spolek, sponka, srocenie, strnutie, súpeř, súvrať, svyčaj. Slovesa k ,,syn'': směriti , snieti sě (sejíti se), sebrati, sbierati, sbrotiti, shluknúti sě, skadeřený, skrytý, sletovati sě, smysliti, spáchati, spásti (spasiti), spevniti, spieti (sepnouti), srotiti sě, svázati, svícez iti, svolati, scházeti sě, smútiti, schovati. Slovesa ke ,,kata'': sesypati, sprositi , sdieti , sdrtiti, seslati, shladiti (?), skáceti, shynúti, skázati, skotiti sě, smačkati, smeknúti sě, sprositi , srubiti, sprahlý, sraziti, srážeti, stepati, stesati, svaliti, snésti, svléci sě, sžéci, skrýti sě, sploditi, sžéci, spráti.

Prefix ,,u''

se vykládá z ,,ausi'' s významem odlukovým, ale prý někdy též s ,,přílukovým'', jako ve slově ,,upevniti''. Tento názor je pochybený, neboť slovesa jako ,,uvázati'' nelze takto vykládat. Spíše akceptujeme vedle tohoto ,,ausi'' původní ,,on'',  které po předsunutí ,,v''  dalo někdy ,,v, ve'' a někdy ,,u''. Stejně tak se vyvinulo ,,ku'' z ,,kom'' a ,,sú'' ze ,,so, syn''. Původní odlukový význam je ve slově ,,úhona'' v MPKV a ve výrazech ,,únor, úkol, úžesť'' (MV), v RK snad ,,úsvět '' (odlesk?), úval. Ale ,,přílukové'' by bylo: udatný, udatý, udatstvo, ukrutník, urostlý (není-li ,,odrostlý'' od země), úroda, úsilný, účastenstvie, udatstvo, úmluva, úředník, umyvadlo (nebo snad ,,zařízení na smývání špíny''?). Slovesa s odlukovým významem: umřieti (může být i čistě vidové), ubiehati, uleknúti sě, upúščeti, upieti sě (upínati), ustúpati, ustúpiti, usvěděti, usvědnúti, ubiehati a snad umýti. Naopak je ,,u'' přílukové nebo ,,lativní'': ustaviti, udáti sě, uderiti, uhodnúti, umdlý , unavený, uslyšeti, usnúti, ustanoviti, ustavený, uváděti, uzřieti, uvěřiti, učiniti, užasnúti. Nápadné je, že zejména v této druhé skupině je možno hodně prefixů chápat jako čistě vidové, takže je možné, že staré ,,on, au'' mělo morfologickou funkci k vyjádření dokonavosti. Zde bude třeba ještě další filologické práce. Novější typy sloves v našich památkách nezastoupené: uděliti, umístiti, ujíti (komu), unésti (nějakou tíži), ubezpečiti, upevniti, uhladiti, utěsniti, uklidniti, umírniti, uspokojiti, umlčeti, ukřičeti. Jsou to většinou postnominální útvary od adjektiv, kdežto slovesa výše uvedená jsou prefixována čistě.

Prefix ,,vy''

bývá etymology spojován s gotským ut, aus, ale výklad má své nesnáze. Potíže jsou i s prefixem ,,v7z-'', takže bych nevylučoval modifikaci výše analysovaného ,,au''. Užití prefixu ,,vy'' je jedním z důkazů ryzí českosti  našich památek, neboť ve stsl. a také v sch. je hojnější ,,iz''. O tom bude ještě řeč. Významy jsou dva: 1) pohyb zevnitř ven a 2) vyčerpání děje. K odst. 2) snad patří jen ,,vymysliti'' v MPKV, ač i to lze vyložit jako výsledek duševní činnosti. Typy jako ,,vymalovat, vyšít, vypsat'', ano i ,,vylézt'' nedosvědčeny. Komponent ,,vy'' neexistuje jako předložka,  takže můžeme uvést jména i slovesa současně: výpověď, vyhnánie, vyučiti, vydřieti,  vyháněti, vycházievati,  vyjíti, vyletěti, vymýtiti, vypadnúti, vypražený, vyprostiti, vyraziti, vyrážeti, vysaditi (ze sedla), vyskočiti, vyslyšeti, vystúpiti, vystupovati, vytknúti (napřáhnouti), vytrci, vyjeviti, vyvrci sě, vyjíti, vytierati, vymásti (t.j. zbaviti odpadu z obilí, plev, proto i ,,prospívati'').

Prefix ,,v''

  se liší od ,,u'' z ,,on''  svou dějovostí. Rozštěpilo se tedy ,,on'' v ,,přílukové'' u, které se brzy otřelo a stalo ,,vidovým'', a v toto ,,v'', jež podrželo plný význam. Ten je v našich textech všude: vnořiti, vníti, vložiti, vstúpiti, vtasi ti, vdružiti sě. Deetymologisované  je jen v MV ,,nevhodie''.

Prefix ,,vz''

  s původním významem ,,vzhůru'' a nejistým etymologickým původem. Důkazem stáří R, a to velmi pádným, je poměrně vysoká frekvence  tohoto prefixu, jenž je zastoupen i jako předložka  místo pozdějšího ,,na''. Prováděli jsme namátkovou prověrku výskytu tohoto útvaru v různých stč. textech. V době ,,přírodního'' života našich předků byl směr nahoru, dolů, dovnitř, do stran aj. přesněji rozlišován než dnes a činil se rozdíl i mezi rychlým a volnějším pohybem, průběhem a výsledkem této činnosti, jak ještě uvidíme v kapitole o předložkách  a v sémantice. Jména se ,,vz'': nevzmožný, vzchod, vzpieránie, vzkřiešenie, vzpěši, slovesa: vstáti, vstanúti, vzbúřiti sě, vzdáti sě, vzdieti, vzdúti, vzdychati, vzezvučeti, vzhlásati, vzchopiti sě, vzieti, vzietřiti sě, vzletěti, vzprchnúti, vzpřieci, vzmodliti sě, vzmožiti, vznikati, vzníti, vznojený, vzradovati sě, vztřie sti sě, vzúpiti, vzvolati, vsednúti, vsiesti, vsedati, vskočiti, vzkresiti (vzkřísit), vzvýšiti, vzřieci, vzmleviti (obě poslední v EJ, nedokonavá), vzvěděti, vzejíti, vzvlúbiti, vzvelebiti, vzmnožiti. Tedy mnoho sloves dnes vyhynulých. Některá z R jsou již přepisována novočesky (vstáti), v EJ však nikoli.

Prefix ,,za''

  litevské ,,auzu'' - hinter) je starší než ,,zad'', které je v R jako substantivum. Podle Kopečného jsou nejstarší jména s touto předponou ,,zákon, záhon, zástava, záměna, zábor, zápor'' (uvádíme v podobě české) a dále v OJ a MJ se ,,za'' + substantivum. Z výše uvedených slov je v R ,,zákon'', ,,zábor'' upomíná na ,,Záboj e''. Nový typ ,,zahnědlý'' u nás nedoložen, ale u sloves jsou zastoupeny téměř všechny skupiny:

1.

základní - místní, jako ,,zajíti'',

2.

postupné zaplnění prostoru,

3.

činnost k zastření, zahrazení,

4.

náhlé započetí děje,

5.

perfektivisace.

Jména v našich textech: zákon, zapodobno  (není-li třeba číst -- v RZ -- za podobno , tj. ,,sluší se''), OJ Záboj , Záboj ev, záhuba, záchod  (slunce), zálabský, zástup , zapuzenie, zářúj, závoj, závory. Vesměs tedy ,,za''  + staré slovesné base . Slovesa ad 1): zadržeti, zahnati, zacházeti, zápasiti, zajeti, zajíti, zaletěti, zaměřiti, zanésti, zasazený, zastúpiti, zapuditi. Ad 2) nedoloženo, např. ,,zamořiti, zakouřiti, zarústati, zavšivit, zabudovat'' atd. AD 3): zabýti , zahřésti, zakopati, zapierati sě (opírati), zahaliti , zatemniti, ad 4) zadřieti sě, zahučeti, zachvátiti, zazlíti sě, ad 5): dosti časté, ale splývá s předešlými: zařvati, zabíti, zajieti, zajiskřiti, zakrakotati, zakukati, zamiesiti , zamútiti sě, zanietiti, zaplakati, zapoleti, zarachotiti,  zasténati, zastyděti sě (může být jen vidové), prodloužený prefix ,,záviděti'', tj. na někoho se zle zadívat).

Prefix ,,z''

z pův. ,,j6z-'', litev ,,iš, lotyš. iz, stsprus. is. Významy dva, jednak ,,zevnitř ven'', jednak vyčerpání děje. Pro jména ad 1) nemám doklad, pro 2) snad ,,zbraň, zhovadilý, zmilený, zmilitek , zmilitka , zpátečný, zvěst , zvěst ý''. Slovesa k 1. skupině: zechtieti, zkusiti, ztratiti, zúžiti sě, zjeviti, zgojiti, zroditi sě, zlámati, zlomiti, zlúbiti sě, zvěst ovati, zvěst i, zživiti, zgrevati sě, zmařiti. Někdy ovšem nevíme, zda nemáme předpokládat původní ,,s'' nebo ,,vz''.  Jediná slovesa, kde by bylo možno nahradit předpokládané ,,iz'' češtějším ,,vy'', jsou ,,zjeviti'' a ,,zgojiti'', obě EJ (MPKV má ,,vyjeviti''). EJ také jediné užívá zásadně předložky  ,,iz''. Je to jak důkaz odlišné provenience, tak i doklad pro sch. vztahy tohoto textu.

[Prefix ,,proti''] není doložen, je nepochybně mladší.

[Složené prefixy] jsou nečetné a kromě ,,zapovídati'' v Záb., (výpovědi'' v RZ a ,,zápovědi'' v EJ -- zde ještě ,,pozdviženýma očima'') se vyskytují jen ve skladbách, jež máme za pozdější: uondaný, vzeznieti a zevznieti, zobjeti, přědpověděnie, povstati. Složené předložky,  jak uvidíme, nejsou v našich památkách vůbec.

V Čs. přednáškách pro 7. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě 1973, str. 251 uveřejnil I. Němec velmi zajímavou úvahu o ,,podílu distinktivní kapacity hlásek na stavbě produktivních slovesných formantů ve slov. jazycích''. Po provedení přehlásek (a-ě, u-i, aj-ej) se rozmohly úzké vokály ,,e, ě, i, í, ie'' proti širokým ( a, u, ú). Němec říká prvním ,,přední'' a druhým ,,nepřední''. Tímto vývojem ztratily přední hlásky slovotvornou schopnost a jazyk se bránil tím, že počal při afixech  dávat přednost druhým formantům - nepředním. Protože nelze předpokládat, že by nějaký padělatel prováděl počátkem minulého století takové spekulace, můžeme usuzovat takto: máme-li před sebou padělky, budou mít formanty převážně novočeské, nebo budou při afixech  přední  i nepřední vokály v rovnováze: jsou-li naše texty pravé, budou převládat formanty s vokály předními, neboť nebyl dosud čas, aby se hláska projevila slovotvornou silou (Němcova terminologie). Potíž je ovšem s ,,formantem'' ,,vy'', který by patřil z hlediska nové češtiny k formantům ,,předvokalickým''. Prefixy s předními vokály jsou tedy ,,ve, při, před, vy, se, ze'' s nepředními ,,o(b), od, po, pod, pra, pro, roz, sú-, u, za''. Totéž platí o sufixech. Konkrétní Němcův příklad: ,,žebrákyně'' je starší než ,,žebračka'', první s vokálem předním, druhá s nepředním.

Obdobný výsledek měly i změny jerové. Po zániku těchto polohlásek povstalo mnoho konsonantický skupin, proti nimž se jazyk bránil rozvojem afixů  počínajících nebo končících samohláskou. Tak vzniklo třeba adj. ,,světový'' místo staršího ,,světský'' a ,,skokanský'' za dřívější ,,skočný'', proto začal i prefix ,,na'' vytlačovat staré ,,vz''.  Máme tu tedy podporu našeho zjištění, že sufix ,,ový, atý'' je mladší než ,,ný, ský''.

Podle těchto Němcových výsledků, jež jsou velmi podnětné, jsme pořídili statistiku -- arci nedokonalou -- aspoň některých textů, jež nás zvlášť zajímají: RZK, MPKV, PV, LP, EJ, ŽG, v MV glosách A a B, v Dalimilovi kap. I. až X., v Alx. Leg. Kat. a v Hankově básni ,,Vděčnost obyvatelů'' (úzus R by byl ovšem ,,obyvatel''). Takové rozbory se dají podnikat s každým textem včetně jiných obrozeneckých autorů. V níže podaném přehledu jsou ještě zahrnuty mrtvé sufixy ,,yka, ataj'' aj. K příponám při skloňování jsme nepřihlíželi, ač by nám byly velmi na prospěch: třeba protiklad lokálu  o-kmenů  na ,,ě'', důsledně v R takto tvořené, proti ,,u'' v četných dokladech jiných staročeských památek; nebo duálové  koncovky R ,,te, tě'' proti pozdějšímu ,,ta'' v 3. os., pak i gen. plur. jo-kmenů ,,králév - králóv'' atd. Nezařazujeme též sufixy, jež se při skloňování mění a mohou být s vokály ,,předními''  i ,,nepředními''. Máme tedy:

Indexem se rozumí sloupce 1+3+4 : sloupcem 2, tedy poměr ,,starých'' afixů  k novějším. Na první pohled vidíme, že ve skladbě Hankově je více mladších afixů  než všech ostatních dohromady, proto klesl index pod ,,1'', u našich textů a ve vybraných uznávaných stč. památkách je poměr vždy větší než ,,1''. Je ovšem nutno uznat další činitele: symboliku hlásek, o níž také promluvíme: užší vokály mívají účel naladit posluchače příznivě, rozveselit jej, kdežto vokály širší působí vážně, někdy až děsivě. Dále: u textů reflexivní povahy je častý prefix ,,ne'', který v orální poesii  není příliš hojný. Kde jde o vzrušený děj, bývá frekvence  útvarů jako ,,pod, nad, na'' velmi častá, a tím vysvětluji poměrně vysoký počet ,,nepředních'' vokálů hlavně v Záb., kdežto v Lud. má na naše propočty vliv častý refrén ,,zevzně hlahol...''  s vokály předními.  Uvážit je nutno i značnou krátkost našich zlomků.

Němec se obíral i statistikou sufixů s komponentem ,,c'' (starších) a ,,k'' (mladších), jak jsme to již uvedli. I zde jsou výsledky příznivé a znamenitě dotvrzují archaičnost našich textů. Všech slov se sufixem s ,,c'' je ve ,,sporných'' památkách kolem sta a mnohá by se dala nahradit novějšími formanty s ,,k''. Můžeme konstruovat dvojice: vlastovica - vlaštovka, chyžice  - chýška, hovědce - hovádko, ložice - lůžko, dubec - doubek, bodec - bodák, děvice - dívka, pěvec - zpěvák, pěšec - pěšák, poselnice - poselkyně, roběnec - robátko atd.

Lze tedy vidět ve frekvenci všech těchto různých afixů  důkaz pravosti všech našich textů, který bychom mohli nazvat ,,důkazem pro každého''.  |)