3.4 K textologii PV

K ostatním sporným textům bude nutno později přičinit spíše hermeneutickou nebo exegetickou stať, neboť máme vždy jen po jednom rukopise. Složitější jsou otázky kolem PV.

Je až k nevíře, že máme zprávy o čtyřech textech tohoto úryvku, který ovšem může být též skladbou dokončenou.

K historii textu podal pojednání F.Mareš , Pravda..., str. 29 nn. a nadepsal je ,,zmatek s PV''. Přesto je možno si udělat o věci jasnější obraz. Čtyři ,,falsa'' jsou tato:

1.

PV, kterou objevil v roce 1816 J.Linda  v desce staré knihy,

2.

Německý překlad PV, který byl zaslán Museu v r. 1856 a který je podepsán ,,Vacslav Chlomitza , Praha 20. května 1724''. Toto OJ ukazuje se značnou pravděpodobno stí na kraj, do něhož vznik PV klademe, totiž na území Slezska nebo Polska. Kořen ,,chol'' však též je v několika variantách lašských, podkrkonošských a moravských: chalbati, chalkať, chalovat, chlemý, chlostný. Původní význam je ,,opatrovat, hýčkat, pěstovat''. Znám též OJ ,,Chlemesta'', pocházející rovněž z této oblasti. I když nemusí být takové usuzování spolehlivé, domnívám se, že jeden článek zapadá do druhého; v 18. století se lidé tak často nestěhovali jako dnes. Papír je zežloutlý, inkoust žlutohnědý, zcela jiný než byl v době předání. Převzal nějaký Franti Příborský v městě Rábu od P. Conducteur a (Nagelholz). Odpůrci tvrdí, že překlad je ,,nemotorný'' nebo neumělý. Posouzení této stránky problému přenecháváme germanistům.

3.

,,Falsum'', které máme k dispozici nejčastěji a které je otištěno jak u Flajšhanse, tak i u Mareš e na uvedených místech. Zpráva paleografické a chemické komise z roku 1886 uvádí, že slovo ,,když'' je na konci čtvrté řádky zdola, avšak toto slovo je na počátku řádky. Jsou ještě další důkazy, že tento text není totožný s tím, který uvádíme pod 1). Tak praví J. Kalousek , Osvěta 16, sv. 1., 1886, str. 380, že je tu psáno ,,skaalye'' a ,,stoiysi'' (citován Gebauer podle Dobrovského). Další rozpory jsem našel v korespondenci Zákrejs e ml., kde jsou konstatovány rozdíly:

u Dobrovského	u Mareš e
przyekrzye	przykrzye
skaalye	skalye
kesz yaz ysm	kecz y sm (nezřetelné)
leczal	leczyal
nebosczyek	neboszcyek
kako srdeczko	jako...

Nejdůležitější je přepis ,,skaalye'', který svědčí o tom, že původně byla v PV jako v jediném z našich ,,sporných'' textů označována kvantita, a to ještě na místech, kde nářečí kolísá. V chodském dialektu je ,,náše'' a ,,váše'' dodnes (Baar  aj.) tak, jako v PV. Délky i krátkosti se střídají ovšem též u subst. typu ,,skála-skalou''. Záměny ,,kako'' a ,,jako'' ukazují, že tu byla původně asi věta tázací, neboť ztracený text je zřejmě nejpůvodnější a nejlepší.

4.

V roce 1933 vydal R. Horna v Bratislavě brožurku ,,Nov. rukopis Písně Vyšehradské'' Tento text je opět trochu jiný. Je tu celé slovo chuda (,,pomilu chuda'' - t.j. chudáka), za nímž jsou tři kroužky jako ozdoba. Jinak se shoduje rukopis 4) a 3), pokud lze soudit z Hornova snímku, který je dosti nejasný. Je lépe číst v zrcadle negativ než positiv.  Samozřejmou povinnost -- pořídit novodobý přepis a připojit nejdůležitější vysvětlivky -- vydavatel nesplnil. Snad jsou tu shody v ,,kecz'' -- kéž -- dále ,,Slawyecze'' (se ,,S''), skalye, przykrzye. Patrně tedy byl rukopis 4) udělán podle exempláře 3).

Poznamenáváme ještě, že Hanka četl ,,stogiessi'', ted asi ,,stog jesi '', jsi oporou (v tomto významu ovšem není ,,stog'', pokud vím, jinde ve slovanských jazycích doložen) jako my. O tom později. Přepis ,,skaalye'' je prý též u Čelakovského.

Rukopis 4), známý též jako ,,falsum Peisker ovo'' (podle nálezce, který objevil tuto versi na deskách rkpu z 15.století) je asi homogenní, ale jakoby primitivněji přepisovaný;písmo je bez ozdůbek a řádky jako školsky nalinkovány, takže by snad mohlo jít o pozdní transkripci. Rukopis 3) je složitější, jeho první polovina je psána jiným pravopisem snad i jinou osobou než druhá, jak o tom bude ještě řeč. Závěr je jednoduchý: tato památka jejíž jazyk se zdál vždy nejchatrnější, nebo přesněji řečeno od normalizované staročeštiny nejvzdálenější, je textologicky nejlépe doložena; myšlenka na čtyřnásobné ,,krycí'' falsum je u skladby vedle RZ, RK, EJ a MV přec jen méně významné, sama sebou absurdní. PV je nutno již z těchto důvodů, k nimž připojíme později další, považovat za pravou, i když ovšem nářečím a snad i neumělostí písařů částečně porušenou. Je možné, že původní verze byla pořízena podle diktátu. Za toho stavu věcí je paleografické a chemické zkoumání tří dochovaných rkpů málo průkazné, tím spíše, že ,,archetyp'',  lze-li o něm hovořit, se ztratil.