Českost výrazu v RZK i v ostatních textech je dalším pádným dokladem jejich stáří; vidíme tu, že nemohly vzniknout ve 14. století, kdy německá kolonisace již byla v plném proudu -- anebo že povstaly v krajích, kam nepronikla. Je také přirozeně zcela jasné, že tu není umělý purismus, jehož by kolem roku 1817 byl stěží někdo v takové bohatosti schopen. Částečnou výjimkou z této ryzosti je ,,Jaroslav'', upomínající někdy na církevně slovanské texty, a ovšem ,,incipity'' RK, jež byly, jak jsme ukázali, pojaty do sbírky až při jejím opisování. Leg.Prok. je ovšem již ve vleku ,,pravé'' stč. literatury, plné germanismů a latinismů. Úplně jinak se jeví EJ, jehož tvůrce někdy překládal latinské (a možná i řecké a hebrejské) výrazy správně: tak třeba ,,amen - věru'' (stáří tohoto příslovce dokazuje Machek, ES), jindy ovšem nechával cizí slova i jména v původním znění i jako nesklonná. U MV rozeznáváme několik písařských vrstev. Vedle archaismů jsou tu také adaptovaná slova cizí , zejména německá.
Některé ,,cizomluvy'' vnikají do jazyka cestou dosti složitou a také není lehké je objevit. H. Kronasser (uv.spis) upozorňuje např. na německé ,,fromm'' - zbožný, které však původně znamenalo ,,užitečný, schopný, dobrý, věrný''. Nový význam vznikl z Lutherova překladu hebrejského ,,tämim'', ač měla stará němčina několik složenin s komponentem ,,gott-''. Takovou jemnost lze doložit i pro RZK, kde ,,sbožný'' vůbec není; značilo by ,,bohatý''.
Po stránce původu slov můžeme rozdělit výrazy z našich textů do tří skupin: 1) ryze české, slovanské. Těch je naprostá většina a nelze je tu vypočítávat. 2) slova, jejichž etymologie není dost jasná a kdy se připouští více výkladů. Mohla být přejata, byť už v praslovanštinu, ale dají se také vyložit jako domácí a 3) slova nepochybně přejatá v době českého středověku.
Pod 2) se dají zařadit tyto výrazy, z nichž některé budeme ještě rozbírat ve speciální části: kněz (germ. ,,kuning'', ale vnucuje se i Šafaříkova stará etymologie ke ,,konati''); vítěz (ale etymologie z germ. ,,viking'' se již opouští); dále ,,baťa'' - batho; helm (ice), nejisté, snad ,,chyžice'', příbuzná s něm. ,,haus'', možná ,,drbiti'' k ,,durphan, dürfen; ,,kniha'', slovo velmi sporné, jež však nejspíše patří k domácímu ,,keň'' - kmen (OV ,,Knín'', tedy kůra stromu jako prapůvodní psací materiál; ,,konopie'', podle Machka převzato z Orientu; ,,král'' - podle Karla Velikého, ač ani to nelze odpřisáhnout; ,,krzno'' snad z něm. ,,chursna'', ale může patřit i k základu ,,kor-'' krájet, řezat (Otkupščikov); některé hydronymy jako Labe, Orlica'', i když také ty mohou být praslovanské: Labe - labuť, bílá řeka, resp. pták, atd.; Luděk, je-li v něm skryto sloveso ,,děkovati'' danken, které samo v našich textech není, takže přijmeme na jiném místě přiléhavější výklad; ,,kotel'' - snad z lat. ,,catillus'', talíř, puklice jako hudební nástroj bicí; dále ještě ,,perla, mýto'' - mauta, germ., a ,,oř'' z ,,horse'', i když také zde byly navrženy jiné možnosti: k ,,orati'' nebo k řeckému ,,ornými'' zdvíhati, vzpínati se ; ,,pohan'', je-li od ,,paganus'' a nemá-li se zařadit k ,,haněti''. Z literatury upozorňujeme -- vedle běžných ES -- na Černychův uv. spis, str. 43 (k heslu ,,oř'') a na V.V. Martynova, Slovjano-germanskoe leksičeskoe vzaimodejstvie drevnějšej pory, Minsk 1963, str. 43 nn., kde je podán výklad k těmto slovům z RZK: chyz7, knedz, šelm7 (helm), stádo, vedro (proč i to? podle Šanského k ,,voda'', podle Kopečného k ,,váti'' a podle Machka ke ,,sved - ,,sušiti''), dále br7n ,,a (braň), ač je to spíše z ,,bor-ti'', ryze slov., d6ska, dle Martynova ke germ. ,,disku'', k řeckému ,,diskos'', ač s hláskovými nesnázemi; podle Ondruš e domácí; ,,glaz'' - souvisí asi s ,,hladký'', nikoli přímo s něm. ,,glóza'', viz ,,hlazec''; melko (MV: mléčnice),praie.; stúpati - stopa - stampa, ind. sthapayti; viecina - většina v RZ, prý k litev. ,,vaitenu'' a slov. ,,věc'', ale zde jsou vztahy hlubší, viz naši úvahu k ,,vet'' z Čest., kdy etymologii k něm. ,,Wette'' nepovažujeme za správnou; ,,vlchvicě'' z MV, snad ke kelt. ,,Volcos'', ač i praslov., volch7. U dalších se i Martynov odklání od výkladů z převzetí: brav, domněnie, kruch, četa, chlumský, chlumec, lud, opec, osla, cuzí'' aj. Více případů je dle Martynova opačných, tj. převzatých ze slov. jaz do germánštiny (citovaný spis, str. 108).
Ze skupiny 3) uvádíme v RK některá cizí jména, jimž nebylo možno se vyhnout: chám, kapla, kapitula, křesťan, Kublaj + deriváty, Oldřa, Ota, Sas (s odvozeninami), tábor , Tatařín. Sporný je už ,,Beneš Heřmanóv'', neboť druhá část jména může být i domácí (heřmánek - rmen - rudý, ruměnný atd.). Lví podíl tu připadá na Jar. a na incipity. V Jar. nacházíme vzdálené nebo i bližší obdoby s náboženskými texty: ,,nadivno Vám sluchu (mirabile auditu -- ač jsme uvedli též jinou možnost); Máti Božia divy tvoří; vstaň, ó Hospodine, v hněvě svojem''; pro Bóh; skvrno křesťan věčná (viz např. staroruské texty, též naši úvahu ke slovu ,,skvrna'', domněle ,,Schandfleck''), mrzkost jest poroba Hospodinu; hlasonosnú oběť vzdámy; potři nepřátely, shlaď je u věk a věky věkoma''. Ale jak uvidíme, není z latiny ani ,,letadlo'' - volatile, ani ,,tvrdost nebes'' - firmamentum. Drobné texty jsou tu bez dokladů až na ,,soldana'' - sultána v LP, v PV ,,pomiluj chuda'', v Leg.Prok. při krátkosti úryvků nejvíce: Šalamún, Prokop, mistr.
V EJ pozorujeme překladatelovo tápání, jak je pochopitelné u pisatele, jenž se neopíral o cyrilomethodějskou předlohu. Je tu archaický kolorit jakoby ,,prvokřesťanský'' u nás, neboť jde o text patrně z 11. století. Zatím jen jednotlivé výrazy: peniez, Judas Škariotis, ovšem Iesus nebo Jesus, Judevé, Lazar, Hierosolim (neskloňuje se), letorosty palminy, knězi popští (zde tedy již ,,kněz'' jako náboženský pojem), král Israel, dci Sion, Parisei (farizeové), Christus, pogané, Pilipp ot Bethsaidy Galilee, Andrej, Pilipp už řádně skloňováni; reč Esaie prorokova; Judas Šimonóv, Šimon Petr, k Anně (Annášovi), tesť Kaipin, papež, v synagozě (ne ,,sněmišti'').
Z MV tu shrnujeme slova, jež byla patrně převzata z jiných jazyků; protože se zdá tento slovník co do místního původu vysunut spíše k srbskému severu, k Lužici a k německému sousedství, je to pochopitelné. Můžeme jmenovat: ,,biřuc'' k ,,birro'', bračka - Bratsche, druh violy, hudebního nástroje, i když u slov onomatopoických je domácí původ vždy možný; břeskev (brassica), cebole (caepula), cebulář, ceta (dle Machka z ,,centum''), hrále (Gralle), hurva (něm. Hure), je německé zcela nepochybně přes snahu naší vědy vyložit slovo jako domácí (proč právě to?), viz naši kapitolu k speciálním problémům MV; chléb; jircha (irch); karnáček (it. guarnacia, lat. garnacia); koberec (carpita k lat. cooperio); kramář, lékař (got. lékeis, v RZK bychom čekali ,,vrač''), mest (mustum, mošt); mosazná z ,,uv''#34082#>Messing - nejisté; múřín k ,,Maurus'', myšky - musculi, svaly; nyšpule (řec. mespillon, něm mispellaa); perla, prýze (pozdější ,,prejz'', Preis); salaše - snad turkotatarské jako ,,tábor ''; skříně (scrinium) a ,,vějéř'', není-li k ,,váti''.
Jak málo bylo známo o těchto věcech počátkem minulého století a jaké bylo skutečné ,,Hankovo vědění a nevědění'', dokázal m.j. pěkně J. Perek, ,,RZK jsou pravé'', Praha 1931. Uvedl citace z Hankových nejstarších překladů RZK do nové češtiny z let 1819 a 1835. Hanka ponechával původní znění, bylo-li jen trochu srozumitelné; usiloval jen o to, aby měl týž počet slabik, a nerozuměl zejména těmto místům: hojné vlasti - žírné; na popraží ustaviti pravdu místo správného ,,na popravu''; doubraviny krásné; vletoříčný; věčně živí - věkožízní; tamo - tajno; posula zemiu (tma) vůbec nepřeloženo; zapřieti zraky - zahrozí oči - vazba zcela nesmyslná; nad slavným knížem m. knězem; rozkošem místo rozkosem; bolest zdělo (trní) nepřeloženo atd. Uvidíme podrobnosti ve speciální sémantice. Nejinak si Hanka počínal i ve svých překladech z jiných slovanských jazyků, zejména jižních.